DETAIL: Tropický deštný prales



Iveta Nechmačová

BP. 2.A

Tropický deštný prales

Tropické deštné pralesy jsou nazývány pokladnicemi Země. Jsou lokalizovány v pásu okolo rovníku, celkově mezi obratníkem Raka a Kozoroha. Tyto pralesy se nacházejí v Latinské Americe, jihovýchodní Asii a Africe na ostrovech indomalajské oblasti, v západní Indii, na ostrovech v Tichém oceánu, na Madagaskaru. Jsou nejstarším kontinuálním ekosystémem na světě, některé pralesy jsou staré 100 miliónů let. Jsou nejsložitějším společenstvem živých organismů na pevnině. V počtu rostlinných a živočišných druhů i v mnohotvárnosti ekologických vazeb může pralesu konkurovat jen podmořský život korálových útesů. V produkci a objemu biomasy je bez konkurence. Pro cestovatele bývá prales vrcholem exotiky, pro botaniky je obrovským skleníkem,

kde rostou vzácné orchideje, pro zoology kedlubnem, v němž kypí život tisíců forem hmyzu, a pro ekology dokonalým případem ekologického systému, který efektivně využívá sluneční energie k maximální produkci organické hmoty. Nejbohatší z tropických pralesů po biologické stránce jsou takové pralesy, které dosahují vysokých průměrných srážek.

Největší takováto oblast leží v Amazonském regionu v Jižní Americe.

Pouze v tropických pralesech nalezneme 90% primátů světa (mimo lidí), stejně jako 2/3 všech známých rostlin, 40% dravců a 80% hmyzu na světě. Každoročně ubývá kolem třiceti miliónů hektarů deštných pralesů.

Prales je vždy zelený nebo poloopadavý porost, tvořený směsí gigantických i trpasličích stromů, bohatý na liány se silným dřevnatým stonkem a s četnými dřevinnými i bylinnými epifyty. V tropických deštných pralesích je uložena největší část biomasy na povrchu zeměkoule, včetně oceánů. Dřeviny jsou nejen dominantou lesa z hlediska kvantitativního,

ale také tvoří až 90% všech druhů cévnatých rostlin. Patří mezi ně morfologicky velmi různotvarné stromy, rozmanité keře, liána a epifyty. Některé liány z čeledi svlačcovitých vytvářejí vlivem abnormálního anatomického tloustnutí silné ovíjivé dřevnaté stonky o průměru až 30 cm. Mezi epifyty je zastoupena i tak zvláštní růstová forma, jakou jsou tzv. škrtiči, kteří spouštějí z koruny stromu neprodyšný pl᚝, v němž ´´hostitel´´ uhyne. Mezi stromy lze pozorovat na jedné straně dvoumetrové trpaslíky, kteří zůstávají v malých rozměrech i ve stáří mnoho desítek let.

A na druhé straně zde rostou stromy giganti, kteří ve 200 až 300 letech dosahují výšky 40 až 50 metrů, vyjímečně i 80 metrů. Spodek stromových kmenů nebývá vždy válcovitý, jak je to běžné u stromů mírného pásu. Tím tedy můžeme říct, že tropický deštný prales je organizované společenstvo,

které má i v oddělených částech světa vždy homologické a analogické druhy, jež plní ve složitém mechanismu tohoto biomu svou určitou funkci. Prales tedy není jen nepřehlednou džunglí, v níž se mísí bez ladu a skladu stromy, liány a byliny, náhodně se pohybující roje hmyzu a bezcílně se pohybující tlupy opic. Klima oblasti, v nichž tropický deštný prales roste, lze jen velmi přibližně všeobecně charakterizovat jako horké, vlhké a v ročním průměru vyrovnané. Křivka měsíčního průběhu teploty je pro většinu těchto oblastí skutečně vyrovnaná, leží v rozsahu 24 až 28°C.

Řeky v deštném pralese jsou plné života, od miliónů kusů drobného

hmyzu až po obrovské aligátory. Mnoho ryb proniká proti proudu řek z moře. Z pobřeží se do vnitrozemí přestěhovala řada dalších zvířat. Bohatá potravní nabídka láká do blízkosti řek četné masožravce a všežravce včetně lidí. Pralesní stromy se běžně vypínají do výšek padesáti i více metrů. Kořeny mají však překvapivě mělké, takže mohou být snadno vyvráceny větrem. Jejich výška jim zajišuje přístup ke světlu zároveň je výhodná pro rozptýlení semen do dalekého okolí. Koruny těchto pralesních velikánů tvoří vysoko nad zemí zhruba deset metrů širokou vrstvu, která zadrží 95% slunečního zařízení. Na zem, pokrytou silnou vrstvou tlejícího listí, dopadá jen velmi málo světla. Na odumřelých kmenech stromů, listech a mrtvých zvířatech tu hoduje nečestné množství mravenců a termitů. Na zemi žije velké množství zvířat, ale nejvíce jich najdeme v korunách stromů, které poskytují všem druhům nejen dostatek, ale přímo nadbytek potravy.

Celá struktura tropického deštného pralesa se může prostorově rozčlenit do nadzemních a podzemních pater:

1) Vrchní stromové patro (30 - 50 m)

  • Je tvořeno korunami gigantických stromů, které se často ani vzájemně nedotýkají a vynikají nad souvislou úroveň středního pásma jako oddělené polokoule. Do tohoto patra se soustřeďuje mimořádně bohatý život hmyzu, obojživelníků, plazů, ptáků, hmyzožravců, hlodavců, netopýrů, šelem, poloopic a opic.

2) Střední stromové patro (10 - 30 m)

  • Je tvořeno hustou clonou stínomilných druhů a z části též mladšími exempláři stromů - gigantů, které zatím nedorostly své zralosti. V tomto patře mají největší rozvoj i koruny lián, které splétají větve stromů do husté opony. Právě toto patro vytváří temné příšeří v podrostu pralesa. Pohybují se v něm specializované druhy hmyzu

a také např. určité druhy opic a jiných savců, které ani nesestupují na zem, ani nevystupují do vrcholů vrchního patra.

3) Spodní stromové patro (5 - 10 m)

  • Je tvořeno jednak mladšími exempláři vyšších stromů, jednak početnou skupinou stromů nižšího řádu. Žijí v něm stínomilné

formy hmyzu a ptáků.

4) Kořenové patro (1 - 5 m)

  • Je tvořeno semenáčky s nárostem stromů, keřů a kleče a také trpasličími stromy, které záhy zastavují výškový růst.

5) Přízemní patro

  • Je tvořeno jednoletými semenáčky, širokolistými bylinami, travinami se širokými čepelemi, kapraďorosty a mechorosty. Tyto rostliny

spolu s listovou opadankou a spadlými plody jsou trvalým

domovem mnoha pozemních živočichů, věrných tomuto patru

(např. někteří kopytníci).

6) Vrchní kořenové patro (0 - 5 cm)

  • Je tvořeno hustou masou kořenů stromů, lián i bylin, proplétající humózní horizont půdy. Na toto patro se váže velmi bohatý život půdních mikroorganismů, korýšů, červů a hmyzu.

7) Střední kořenové patro (5 - 50 cm)

  • Je tvořeno převážně kořeny stromů. Zasahuje do něho aktivita hmyzích larev, korýšů i červů.

8) Spodní kořenové patro (pod 50 cm hloubky)

  • Je již doménou jen kůlových a kotevních kořenů stromů a

bývá jen spoře oživeno půdním edafonem.

Nejpodstatnější ohrožení pralesů

Nejpodstatnější ohrožení je pro tropický deštný prales bezpochyby člověk a jeho aktivita. Teď nemyslím původní obyvatele pralesa, ale myslím naši normální klasickou civilizaci. Bezohledně ničíme co

můžeme, jen abychom měli kde stavět sídliště a kde pěstovat potraviny, pro příklad uvedu několik aktivit, které skutečně nejvíce ohrožují

pralesy a zpětně pak i nás.

  1. Těžba dřeva, nejméně 4,5 milionu hektarů se ročně vytěží díky vzrůstající spotřebě mahagonu, teaku, meranti a ebenového dřeva. Tato tvrdá dřeva potřebují vyzrávat staletí, a tak mohou být jen těžko vysazována a pěstována na plantážích.

  2. Pěstování hovězího dobytka, existuje mezinárodní trh s laciným hovězím masem, z něhož velká část pochází z Jižní Ameriky. Podnikatelé skupují plochy pralesa, který vypalují, aby získali plochy pro pastvu dobytka. Za několik let je půda vyčerpaná a rančeři musí vypalovat další oblast.

  1. Báňský průmysl, povrchové doly na těžbu bauxitu v Brazílii

zabírají obrovské plochy a ničí původní zeminu. Podle zákona

musí být vytěžená zemina znovu zalesněna.

  1. Eroze půdy, trvá více než tisíc let, než se vytvoří úrodná půda.

Ta ale může být během deseti let zcela zničena. Chybí totiž

stromy, které v době dešů zadržují vodu na zemi.

  1. Zničení řek, vykácení lesa v horní části ohrožuje celý tok řeky a

stavy ryb.

  1. Záplavy a nemoci, s znečištěním deštného pralesa se podstatně mění i klima celého světa. Les už nemůže zachycovat vzdušnou vlhkost, deště mění vodní systém a způsobují záplavy. Když neprší, dochází k období sucha. Mohou se šířit nemoci, jako třeba tyfus nebo cholera.

Před třiceti lety pokrývaly deštné pralesy plochu o rozloze přibližně

14 miliónů km2, tedy dvanáct procent pevniny. Dnes jich bohužel neexistuje ani polovina. Člověk zabíjí vzácné tvory, mýtí deštné pralesy

a přenáší nové druhy zvířat tam, kam podle přírody nemají vůbec patřit.

To vše má jediný důsledek - některé vzácné druhy zvířat definitivně zmizely z planety Země. Za poslední čtyři staletí bylo vyhubeno

kolem 230 druhů obratlovců. Ve skutečnosti je však toto číslo bude mnohem vyšší, možná půjde až do tisíců nebo desetitisíců. Člověk má bezesporu velký vliv na utváření krajiny. Staví nové komunikace, města, povrchové doly, provozuje turismus, mýtí deštné pralesy.

Ještě v roce 1970 bylo téměř 99% deštných pralesů nedotčeno.

Od této doby bylo vykáceno celých 553 086 čtverečních kilometrů

pralesa, což je přibližně oblast o velikosti Francie nebo sedmkrát víc,

než je rozloha České republiky. Je tedy odhadováno, že ročně ubývá

až 29 miliónů ha těchto lesů. Tropický deštný prales je jedním z nejvýznamnějších kyslíkových zdrojů planety Země a zároveň také největším. V současnosti to s pralesy nevypadá vůbec nadějně.

Vlivem těžby dřeva, chovem hovězího dobytka, báňským průmyslem,

erozí půdy a stavbou nových komunikací se rychle zmenšují. Mnoho

těchto aktivit je podporováno vládami.

Proto : Chraňme přírodu, je to i pro naše dobro!!!

Příloha:

  1. Vypalování pralesů 2) Pohled na prales (z vrchu)

0x08 graphic
0x01 graphic

3) Pohled do pralesa 4) Neobvyklá květina žijící v pralese

0x08 graphic

0x01 graphic

Použitá literatura:

  • Internet Explorer

  • Svět poznání

- 7 -

Zpět

 
logo horoskopy
logo humor
logo sms
logo nejhry
logo najdemese
logo tri65dni
logo tvp
Seminárky, referáty, skripta, mat. otázky Studijní materiály
Seminárky, referáty, skripta, mat. otázky
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Sobota 1. 11. 2014 Svátek má Felix
    Vyhrávej v casino.cz   Ušetři na UkažSlevy.cz   Prodávej s Pla-Mobilem.cz