ANTICKÁ KULTURA

Typ Referáty
Počet stažení 59
 
Doporučit Zaslat na email Zaslat na email
Stáhni
Vloženo 08.3.2006
Počet stran 2
Velikost 4 KB
Typ souboru Jednoduchý text

Antická kultura

V Řecku vznikly téměř všechny literární druhy, které pak přešly do pozdější evropské kultury.

Jedno z prvních děl antické lit. jsou Homérovy eposy Ilias a Odyssea. Obe díla jsou nejstaršími dochovanými písemnými památkami starověkého Řecka. Homérovy eposy byly základem jeho školního vzdělání (čtení, psaní), pramenem poučení i zábavy, mely vliv na řecké výtvarné umění, na římskou epiku a jejím prostřednictvím na epiku evropskou. Humánní ráz je navíc výrazně odlisuje od staré epické tvorby jiných národu. Dalším ze známých eposu je Hesiodos (Práce a dni).

Po Hesiodovi se lit. přesouvá od velkého eposu ke sborové a sólové lyrice. Například Sapfó z ostrova Lesbu nebo její současník Alkaia. Oba nadlouho ovlivnili milostnou poezii. Dalším příkladem jsou Anakreontovy lehké pijácké verse, napodobované od pozdního středověku. Jeho vliv se projevil např. i u Goetha nebo Puškina. Vrcholu ve sborové lyrice dosáhl Pindaros. V období helénismu byla poezie přístupná jen vybranému kruhu učenců, protože básníci, žijící většinou na dvorech helénistických vládců, psali vybranou formou o vybraných tématech. Z mytologie sahali často k méně známým příběhům, zpracovávali i vědecké problémy (kupř. Kallimachos).

Římská poezie vyrostla z řecké.. Římský epos většinou přebíral témata z římských dějin; filosofický epos Lukretiuv vsak zpřístupnil Římanům řecký atomismus. Na učené básníky alexandrijské navázali tzv. neoterikové. Catullus naznačil odklon od veřejných témat. Zlatou dobou římského básnictví je období vlády císaře Augusta. Patří sem Vergilius (kupř. epos Aeneis, Zpěvy rolnické), Horatius (Ódy) a Ovidius (Proměny, Umění milovat, Žalozpěvy), ale i Tibullus a Propertius. O něco později působili za raného císařství satirici Iuvenalis a Martialis, v období pozdní antiky pak Ausonius, Claudianus a křesťanští autoři, jejichž tvorba plynule přechází, spolu s prózou Hieronymovou, Augustinovou a Boethiovou, v středověkou literaturu.

Z dochovaných prozaických děl římského období je významný zlomek románu Satirikon od uznávaného tvůrce Petronia (1. století po Kr.) a Apuleiovu (2. století po Kr.) práci Proměny aneb Zlatý osel. Charakteristickým antickým žánrem byla epistolografie, tj. psaní listu, vybroušených z hlediska kompozičního i stylistického.

Do evropské kultury se nesmazatelně zapsalo řecké drama, hlavně jeho nejvýznamnější představitelé klasického období, Aischylos (trilogie Oresteia), Sofokles (Antigona, Oidipus král) a Euripides (hra Médea). S krizí řecké společnosti ve 4. století nastal i úpadek tragédie. Římští tragikové vycházeli z řeckých vzoru (zvláště Euripida), jejich úrovně vsak nikdy nedosáhli. Na evropskou tragédii (obzvláště díla španělského a francouzského klasicismu) mela velký vliv dramata filosofa Seneky, žijícího v 1. století po Kr.

Vlastní řeckou komedii vytvořili Athéňané a rozvinul ji především Aristofanes, jenž věnoval pozornost současným závazným problémům společnosti, především ve hrách Jezdci, Ženský snem a Lysistrata. Od konce peloponéské války, kdy se athénská demokracie poprvé otřásla, upadla i řecká komedie. Měnila se i témata, přičemž byl zřejmý obrat k námětům ze soukromého života nebo mýtu (dílo Menandrovo).

Římané převzali komedii od Reku. Na rozdíl od řecké komedie v ní vsak uplatnili sólový zpěv, čímž se přiblížila pozdější operete. Představitelé římské komedie Plautus (Pseudolus, Komedie o strašidle) a Terentius (Dívka z Andru), tvořící ve 2. století př. Kr., zapůsobili silně na pozdější vývoj evropského dramatu. Terentius prezil středověk jako školní četba. Vlastní středověké světské drama navazovalo spíše na tzv. pozdně antický mimos (typické scénky ze života prostých lidí) a atellánu (lidová fraška, rozvíjející se od konce 2. století př. Kr.). Atellána našla své pokračování v období rané renesance, která přinesla nový zájem o antickou komedii.

Vzhledem k tomu, ze Západ téměř neznal řečtinu, zůstala řecká literární díla dlouho v zapomnění. Když Petrarca poprvé roku 1354 uviděl Homéruv spis, zaslaný mu z Konstantinopole, nerozuměl ani slovo. Největší rozkvět v překládání řeckých děl nastal v 16.17. století. Aischylos stál pro svůj archaický jazyk zprvu ve stínu svých mladších kolegu a správně jej ocenil až sklonek 18. století. Řecká dramata byla čtena a citována, ba i napodobována hlavně v 16.18. veku, ovsem hloubka jejich látky i způsob zpracování ovlivňuje evropskou tvorbu dodnes.

logo horoskopy
logo humor
logo sms
logo nejhry
logo najdemese
logo tri65dni
logo tvp
Seminárky, referáty, skripta, mat. otázky Studijní materiály
Seminárky, referáty, skripta, mat. otázky
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Středa 27. 8. 2014 Svátek má Otakar
    Vyhrávej v casino.cz   Ušetři na UkažSlevy.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz