KLASICISMUS A EMPÍR

Typ Referáty
Počet stažení 120
 
Doporučit Zaslat na email Zaslat na email
Stáhni
Vloženo 22.3.2006
Počet stran 3
Velikost 5 KB
Typ souboru Jednoduchý text

Klasicismus a empír

klasicismus, obecně stylové tendence navazující na tzv. klasické umění
(umění starého Řecka a Říma). Úsilí obnovit proti subjektivněji založeným
uměleckým směrům (např. baroko) nadosobní objektivní řád, založený
zejm. na rozumové úvaze;

architektura a výtvarné umění a) renesanční klasicismus; v
Itálii uplatněny klasicistní prvky zejm. v architektuře pozdní renesance
(inspirace císařským Římem); dílo A. Palladia napodobováno na sever od Itálie
ještě v 17. – 18. stol. (Ch. Wren); b) v užším smyslu francouzské malířství
17. stol. (N. Poussin, C. Lorrain); c) umělecký proud 2. pol. 18. stol. a 1.
čtvrtiny 19. stol.; zejm. v architektuře 1780 – 1830 též zv.
neoklasicismus. Reagoval na subjektivismus baroka a rokoka příklonem ke
klasickému umění starého Říma a Řecka. Podnícen vykopávkami v
Herkulaneu a v Pompejích (1748) i teoretickým dílem zejm. J. J. Winckelmana.
Do specifické podoby rozvinut zejm. ve Francii (sloh Ludvíka XVI., empír) a v
Rusku (výstavba Petrohradu). Významní představitelé: architekti J. G.
Soufflot, B. Vignon, K. F. Schinkel, malíři A. R. Mengs, J. L. David, J. A. D.
Ingres, sochaři A. Canova, B. Thorvaldsen, J. -A. Houdon;


David Jacques Louis, * 30. 8. 1748, † 29. 12. 1825, francouzský malíř;
zakladatel francouzského malířského klasicismu. Studoval pařížskou
Akademii, 1774 získal Římskou cenu, v Itálii se seznámil s tvorbou
Correggia, účastnil se Velké francouzské revoluce (člen Konventu), za
restaurace vypovězen a zemřel v Bruselu. Za obraz Andromaché oplakává
smrt Hektorovu se stal řádným členem Akademie. Stejně strnulé a racionálně
komponované jsou i další obrazy 80. let, do značné míry inspirované
antickým sochařstvím (proslavená Přísaha Horatiů; Smrt Sókratova).
Nejvýznamnější díla vznikala za revoluce, jejíž hrdiny a události
zobrazoval (Zavražděný Marat; Umírající Le Peletier; Přísaha
v míčovně), stejně jako později Napoleona, jehož byl přívržencem a
oficiálním portrétistou (mimo jiné Bonaparte při přechodu Alp, Madame
Récamier). Obraz Únos Sabinek s velice komplikovanou kompozicí
dramatického okamžiku (přesto statickou), technicky dokonalou malbou
idealizovaných figurálních typů i ovládáním antických reálií je považován
za vzor klasicismu.


Ingres [engr] Jean Auguste Dominique, * 29. 8. 1780, † 14. 1. 1867,
francouzský malíř a kreslíř; významný představitel pozdního klasicismu.
Ředitel francouzské Akademie v Římě a prezident École Nationale des Beaux-Arts.
Vynikající portrétista a citlivý kolorista, žák J. L. Davida. Tematicky i
formálně ovlivněn antickým uměním. Z díla: Velká odaliska, Francesca
da Rimini a Paolo Malatesta, Turecká lázeň.


empír [ampír], výtvarný styl modifikující klasicismus v období
evropského umění 1800 – 30. Označuje též umění v době prvního císařství
ve Francii a užívá se zejména ve vztahu k architektuře, užitému umění,
módě, ale i v malířství a sochařství. Zjemňuje a činí intimnějším
kult řecké antiky. V architektonice se spojuje se státní autoritou a veřejnými
monumentálními stavbami; je to styl divadel, muzeí, zámků (v Čechách např.
zámek Kačina u Kutné Hory). Významným sochařem A. Canova (spojoval mj.
antické alegorie s Napoleonovými podobiznami), v Čechách zejm. Václav
Prachner. Rozvíjela se funerální plastika. V malířství významný zejm. J.
A. D. Ingres (francouzské žánry a portréty), v Čechách A. Machek. Pěstována
dobová miniatura. Empírové prvky i v krajinářství (K. Postl, A. Mánes) v
návaznosti na typickou krajinnou vedutu. V užitém umění se užívaly vzorníky
dvorních napoleonských architektů (Ch. Percier a P. Fontaine).


Machek Antonín, * 31. 10. 1775, † 18. 11. 1844, český malíř a
litograf; patřil ke generaci zakladatelů novodobého národního umění. Po
soukromém studiu malířství studoval 1798 na vídeňské akademii. Těžiště
tvorby spočívá v portrétním umění; autor empírových a biedermeierovských
podobizen ve stylu střízlivého klasicismu. Ke zvýraznění charakteristických
rysů osobnosti používal atributy naznačující povolání a zájmy portrétovaného.
Z díla: Portrét sochaře J. Malínského.


Prachner Václav, * 19. 9. 1784, † 3. 4. 1832, český sochař; syn a
žák Petra Prachnera. Studoval na pražské Akademii. Autor klasicistní, zejména
náhrobní plastiky, do níž promítl i realistické a lyrizující prvky (náhrobek
biskupa Thuna-Hohensteina a náhrobek hraběnky Valdštejnové). Nejproslulejším
dílem je alegorie Vltavy na fontáně Clam-Gallasova paláce v Praze.


Postl Karel, * 1769, † 15. 3. 1818, český malíř, kreslíř a
grafik; zakladatel krajinářské školy na Akademii výtvarných změní v
Praze. V rané tvorbě vycházel z klasicismu, zajímal se o staré holandské
umění; oblibu žánru uplatňoval i ve vedutách. Později přešel k
idealizované krajině v duchu preromantismu, kterou zachycoval s poetickým půvabem
(Krajina v podvečer, Letní krajina, Čtyři roční doby).
Vytvořil série pohledů z Prahy, Teplic a Karlových Varů.


Mánes Antonín, * 3. 11. 1784, † 23. 7. 1843, český malíř; žák
K. Postla. Otec Josefa Mánesa, Quida Mánesa a Amálie Mánesové. Krajinářská
tvorba se pohybuje na rozhraní klasicismu a romantismu. Citový vztah k české
přírodě a historii vyjádřil v cyklu pohledů na hrady a zámky a ve studiích
krajiny zachycujících proměny atmosféry (Křivoklát v bouři, Jitřní
krajina).

logo horoskopy
logo humor
logo sms
logo nejhry
logo najdemese
logo tri65dni
logo tvp
Seminárky, referáty, skripta, mat. otázky Studijní materiály
Seminárky, referáty, skripta, mat. otázky
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Úterý 26. 9. 2017 Svátek má Andrea
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz