O SOCHAŘSKýCH DÍLECH J. V. MYSLBEKA

Typ Referáty
Počet stažení 35
 
Doporučit Zaslat na email Zaslat na email
Stáhni
Vloženo 03.4.2006
Počet stran 4
Velikost 7 KB
Typ souboru Jednoduchý text

O sochařských dílech J. V. Myslbeka

„Oddanost”

Josef Václav Myslbek (1848-1922) je jedna z nejvýznamnějších
osobností českého kulturního života 19. století, český sochař generace
Národního divadla, představitel monumentálního realismu, který pozvedl svým
uměním české sochařství na světovou úroveň a legendární učitel následné
generace českého moderního sochařství.

Myslbek se nezříkal spolupráce s architekturou. Bylo však příznačné,
že nebyl přizván k další účasti na sochařské výzdobě budovy Národního
divadla, kde se stal nepostradatelným pomocníkem architekta Josefa Zídka
Bohuslav Schnirch (později Myslbekovi ještě konkuroval při soutěži na
svatováclavský pomník). Myslbekovi sochy určené k dokreslení
architektury totiž žijí vlastním životem a svou plastickou mohutností a výrazem
nepřispívají k celkové harmonii stavby.

Myslbek byl rozeným tvůrcem monumentálních soch. První velkým mezinárodním
úspěchem byla alegorická socha Oddanosti (dokončena 1880), která byla
objednaná pro vídeňský parlament. Na umělecké výstavě ve Vídni se stala
velkou událostí a těšila se nebývalému zájmu, a i když byla běžným
publikem odmítnuta, vídeňští umělci ji vyznamenali vavřínovým věncem.
Nejpřednější rakouský kritik Ranzoni prohlásil, že „Myslbekovy práce k perlám
celé výstavy náležejí!“

Výzdoba vídeňského parlamentu

Ve Vídni se podařilo prosadit, aby se také čeští sochaři podíleli na
výzdobě vídeňského parlamentu. Ministerstvo vnitra vyzvalo prostřednictvím
Umělecké besedy Myslbeka, Seelinga, Seidana a Schnircha, aby každý z nich
předložil tři návrhy soch představujících předepsané alegorie ctností.
Myslbek se hned pustil do práce a do Vídně poslal celkem čtyři návrhy:
„Spořivost“, „Pilnost“, „Stálost ve smýšlení“ a „Oddanost“.
Jak bylo pro Myslbeka typické, jejich výsledný vzhled nevznikl jednorázově,
ale dotvářel je v dalších variantách.

Z těchto čtyř abstraktních pojmů Myslbek pojal „Spořivost“
jako líbeznou dívčí postavu, která si přidržuje pravou rukou konce svých
dlouhých copů u pravého ňadra, zatímco levá ruka opírá vřeteno o levý
bok. Rozevlátá drapérie pak částečně zakrývá včelí úl u pravé nohy.
.Na hlavě má slaměný klobouk a její pohled se upírá na vřeténko, kterým
si přidržuje nařasenou drapérii lehce obepínající kyčle. Postava vypadá
uvolněně, snad až svůdně a spíše než na spořivost vyvolává myšlenku
na plno mužů, kteří by neváhali uspořit poslední peníz, který by do této
víly rádi nainvestovali. Myslbek nevytvořil mnoho ženských postav a myslím,
že je to škoda. Tato socha však nebyla vídeňskými porotci přijata. Zřejmě
nesplňovala ideový záměr, protože k ní byly atributy vřetene a úlu
jen jakoby přidané, takže nepůsobily moc přesvědčivě. Nakonec ani
spanilost a líbezná přirozenost mládí nekorespondovali s klasicistní
budovou, pro niž byla určena.

Neuspěl ani druhý Myslbekův návrh „Pilnost“, přestože více přihlížel
k určenému programu. Téma řešil ztepilou ženskou postavou, která je
oděná dlouhou přilnavou řízou . V dlani pokrčené levé ruky spočívá
úl, zatímco pravá ruka přidržuje snopek obilných klasů, který vyčnívá
z loktuše, jež tvoří část její řízi. Postava vzbuzuje
reprezentativní dojem a lépe odpovídá ideovému záměru, avšak také
nebyla přijata.

Zato „Stálost ve smýšlení“ a „Oddanost“ si vydobily pochvalu a
uznání. První náčrty však nebyly tak vyvážené a promyšlené jako
jejich konečné řešení. Myslbek je propracovává v dalších letech
1880-1884.

„Stálost ve smýšlení“ pojal tradičně pod vlivem antických vzorů,
a ačkoliv ji sochařsky pojednal suverénně, svou ideovou koncepcí znamenala
ústup z vydobytých pozic. Přidržel se tradice, což mu u vídeňských
akademiků zaručilo úspěch. Nahá mužská postava, připomínající antické
hrdiny, třímá v levé ruce rukojeť meče, kdežto pravá ruka, přes niž
je přehozena drapérie, svírá berlu s orlicí.

Nejzdařilejší je čtvrtý návrh „Oddanost“, který znamená velký
posun v jeho dosavadní tvorbě a mě osobně také nejvíce zaujal. Vytvořil
postavu staršího muže, Římana. Jeho tvář je zamyšlená, cítíme, že
toho v životě mnoho viděl a prožil. Vyzařuje z něho přísnost,
kterou uplatňuje nejen vůči druhým, ale především vůči sobě. I když má
svá nejlepší léta za sebou, vnímáme z něho odhodlanost a sílu muže,
který si je jist sám sebou. Stojí pevně na zemi, je oděn v těžkou tógu,
která je obtočená kolem těla přes levé rameno a kolem pravého boku vytváří
řasení. Jeho ruce se lehce dotýkají hrudi v gestu oddanosti. Není to však
žádná konkrétní oddanost, ale jakýsi vztah k pravdě a lidskosti. Je
oddán svému poslání, své myšlence, je připraven bojovat za ostatní a přijímat
rány. Myslbekovi se podařilo vytvořit dílo velkého myšlenkového náboje,
procítěné a citově sugestivní, niterně prožité. Myslbek si neulehčil práci
tím, že a nevytvořil jen dekorativní doplněk, ale jeho „Oddanost“ je dílo
niterně prožité, velké ideové hloubky.

Ve svém díle je Myslbek ovlivněn vlasteneckým romantismem J. Mánesa,
antikou i soudobými francouzskými sochař (roku 1878 navštívil Paříž).

Na závěr bych ještě rád uvedl dvě zkazky, které se tradují u nás v rodině
o Myslbekovi tradují. Možná jsou také obsaženy v literatuře pojednávající
o tomto velikánovi českého sochařství, ale já je znám z vyprávění,
protože můj pradědeček byl Myslbekovým žákem na Akademii.

Myslbek byl prý velice pověrčivý. Jednou mu cikánka předpověděla, že
zemře, když dodělá svatováclavský pomník. I když byl celý pomník téměř
hotov Myslbek stále přepracovával a nedokončoval sochu Sv. Vojtěcha, jednu
ze čtyř postav národních světců , Ludmily, Anežky, Prokopa a Vojtěcha,
které měly být rozmístěny v rozích pomníkového podstavce. Úplné
dokončení velkého modelu sv. Vojtěcha Myslbek nikdy neprovedl, a protože Štursa
po Myslbekově smrti odmítl do tohoto díla zasáhnout, byl původní model zvětšen
a odlit do bronzu. Proto bylo nutné sv. Vojtěcha situovat na místo sv. Anežky,
aby jezdecký sokl zakryl sochařsky nedokončenou partii. Tím byla porušena původní
Myslbekova koncepce, v níž měla postava sv. Vojtěcha umístěna vpředu
svým žehnajícím gestem umocňovat smysl celého díla.

Druhá příhoda je také spojena s prací na jezdecké soše sv. Václava.
Myslbek byl znám svou pečlivou přípravou. A tak možná ani nepřekvapí, že
se dokonce nechával překračovat v jízdárně koněm, aby si dokonale
prohlédl a zaznemenal napínající se svaly na koňském břiše.

Myslbekova tvorba je neustálým hledáním dokonalého díla, nadlidským
vypětím sil, tvrdou prací, kdy zejména v monumentálním sochařství
vede od prvotního záměru ke konečné realizaci zdlouhavá a technicky náročná
cesta. Proto Myslbek tolik předělává, tolik se namáhá a nechce se spokojit
s výsledkem, který by neodpovídal jeho představám. Není typem umělce,
který tvoří lehce. Častěji se mu stává, že ho první skica neuspokojí a
dělá další a další. Téměř každá větší objednávka se vleče několik
let, ať jsou už příčiny vnější nebo tkvějí v Myslbekovi a přináší
mu velké zatížení fyzické i duševní.

logo horoskopy
logo humor
logo sms
logo nejhry
logo najdemese
logo tri65dni
logo tvp
Seminárky, referáty, skripta, mat. otázky Studijní materiály
Seminárky, referáty, skripta, mat. otázky
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Pondělí 15. 10. 2018 Svátek má Tereza
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz