RUDOLF II. A JEHO UMĚLCI

Typ Referáty
Počet stažení 60
 
Doporučit Zaslat na email Zaslat na email
Stáhni
Vloženo 06.4.2006
Počet stran 3
Velikost 9 KB
Typ souboru Jednoduchý text

Rudolf II. a jeho umělci

O Rudolfovi II. se mluví jako o mimořádném mecenáši umění. Jako o člověku, který zcela podlehl sběratelské vášni a kterému se podařilo vytvořit ve své době největší kunstkomoru v Evropě. I když bylo sběratelství v té době výsadou i jiných panovníků či řady šlechticů, poutá dodnes naši pozornost především kunstkomora Rudolfova. Možná i díky osudu, který ji stihl.

Nebyla to jen pověstná švédská kořist na konci třicetileté války, kterou zrealizoval z příkazu švédské královny Kristiny - rovněž velké sběratelky - generál Königsmark. Sbírky se začaly z Prahy rozptylovat hned po Rudolfově smrti. Nejprve proběhly odvozy do Vídně, posléze odvozy a následné prodeje prostřednictvím dědiců a v 18. století na konec všeho josefínská dražba. Ani královna Kristina se ze všech děl dlouho netěšila. Po své abdikaci se uchýlila do Říma a jen část uměleckých děl z Rudolfovy kunstkomory si vzala s sebou.

Rudolfova kunstkomora byla nejen odrazem renesanční touhy po uměleckých dílech, ale i velké zvídavosti. Proto v ní nebylo zastoupeno jen umění, ale i přírodniny, či různé kuriozity. Obsahovala velkou kolekci drahých kamenů a polodrahokamů, kterým byla tehdy přikládána léčebná moc. Ve sbírce se nacházely rohy nosorožce, mušle, kančí zuby, krokodýlí kůže, ptačí vejce, želví štíty a další věci, které se z pohledu tehdejšího Evropana jevily jako exoticum.

Součástí kunstkomory byly i zbraně - zvláště turecké a orientální obecně. Patřila sem také kolekce hodin, geometrických a astronomických přístrojů, které přímo u dvora zhotovovali vynikající specialisté Jost Bürgi a Erasmus Habermel. Předmětem sběratelského zájmu byly samozřejmě i knihy.
Na Rudolfově sběratelské činnosti je z dnešního pohledu zajímavé to, že se nevěnoval jen sbírání antikvit, ale větší díl své pozornosti soustředil na současné, či téměř současné umění. Je známo, že zval do Prahy řadu umělců, kteří pro něj přímo zde pracovali. Jeho malíři, jako např. Hans von Aachen a Josef Heintz st., však byli i jeho agenty, kteří pro něj po Evropě umělecká díla kupovali.

Jako antikváře zaměstnával Rudolf II. zlatníka Jacopa Stradu, který působil na tomto postu i u jeho otce Maxmiliána II., a později např. malíře - miniaturistu Daniela Fröschla, o kterém se předpokládá, že byl také prvním autorem inventáře sbírek.

Hans von Aachen pocházel z Kolína nad Rýnem, oženil se s dcerou Orlanda di Lasso, slavného hudebního skladatele té doby, jehož díla se provozují i dnes. Působil mnoho let v Itálii, byl dvorním malířem bavorského vévody Viléma V. a od roku 1597 žil v Praze. Rudolf II. ho zahrnoval přízní a r. 1604 jej povýšil do šlechtického stavu. Hans von Aachen získal pro Rudolfovy sbírky slavné antické Práxitelovo torzo Ilionea, které se shodou okolností stalo jakýmsi mementem rudolfínských sbírek. Zůstalo na Pražském hradě až do r. 1782, kdy bylo osvícenskými úřady Josefa II. vydraženo za 30 krejcarů. Dnes se nachází v mnichovské glyptotéce.

Hans von Aachen bude na výstavě zastoupen řadou děl, jak olejomaleb, tak kreseb. Jmenujme např. \"Zvěstování\" z majetku Pražského Arcibiskupství, \"Tři grácie\" ze sbírky Národního muzea v Bukurešti nebo \"Bakchus, Ceres a Kupido\" z obrazárny vídeňského Uměleckohistorického muzea.
Švýcar Josef Heintz st. se dvorním malířem Rudolfa II. stal roku 1591. Věnoval se především kresbě a pravděpodobně pod vlivem Hanse von Aachen se začal orientovat i na malbu. Ve službách císaře pobýval často v Itálii.Ve Štýrském Hradci a v Innsbrucku portrétoval pro císaře dámy z vysoké společnosti, o kterých se uvažovalo jako o jeho potenciálních manželkách.

Na výstavě uvidíme např. \"Poslední soud\" ze sbírky Pražského hradu, \"Amor opouští Psýché\" z Germanisches Musea v Norimberku a řadu kreseb.
Nizozemský malíř Bartholomäus Spranger pocházel z Antwerp. Jako dvorní malíř Rudolfa II. působil od roku 1581. V Praze se i usadil, r. 1584 se stal členem malostranského malířského cechu a o rok později se oženil s dcerou zlatníka Mikuláše Müllera.

Na výstavě bude mj. vystaven obraz \"Epitaf zlatníka Müllera\" z naší Národní galerie, který je velice známým dílem malíře, jehož Rudolf II. povýšil tak jako H.v.Aachen do šlechtického stavu. Ze sbírky Uměleckohistorického muzea ve Vídni budou zapůjčeny např. \"Venuše a Adonis\" a \"Triumf Moudrosti\".
Mezi veřejností patří k nejznámějším malířům Rudolfa II. Ital Giuseppe Arcimboldo. Je to především díky jeho originálně pojatým obrazům, které vtipně sestavoval ze zeleniny, ovoce, květin atd. Vytvářel tak především alegorie - ročních dob, živlů apod. Málokdo však ví, že Arcimboldo působil již na dvoře Rudolfova otce Maxmiliána, že byl také návrhářem kostýmů pro dvorské slavnosti, hudebníkem či kreslířem - dokumentátorem významných politických událostí.

V roce 1580 byl i tomuto malíři potvrzen šlechtický titul. V roce 1592 mu císař Rudolf II. povolil návrat do Itálie a o rok později tam Arcimboldo zemřel.
Na výstavě bude jeho dílo bohatě zastoupeno díky zápůjčkám z Uffizií ve Florencii, odkud přicestují kostýmní návrhy; díky zápůjčkám ze švédského Skoklosteru odkud získáme slavný portrét Rudolfa II. nazvaný Vertumnus či z Vídně z Uměleckohistorického muzea odkud budou zapůjčeny alegorie Zimy a Vody.

Budou vystaveny práce malíře a kreslíře Roelanda Saveryho (v Praze od r. 1604), grafika Egidia Sadelera ( dvorní malíř od r. 1597), jehož četné mědirytiny jsou notoricky známé, i když málokdo z nás si jejich autora uvědomuje. Práce miniaturisty Jorise Hoefnagela z Antwerp, od r. 1590 rovněž dvorního malíře, jenž se orientoval hlavně na zobrazování rostlin a živočichů, v čemž dosáhl mimořádné virtuozity. Práce Pietera Stevense, jehož četné pohledy na Prahu nám dnes dokládají, jak město v době vlády Rudolfa II. vypadalo.

K Rudolfovým sochařům patřil žák slavného Itala Giovanniho Bologni Adrian de Vries, který v Praze působil především v letech 1601-1612. Po Rudolfově smrti z Prahy odešel, ale v roce 1620 se sem opět vrátil a až do své smrti r. 1626 pracoval ve službách Albrechta z Valdštejna. K nejznámějším pracem Adriana de Vries u nás patří portrétní busty císaře, jeho jezdecká socha a sochy, které vytvořil pro zahradu Valdštejnského paláce a které se dnes nacházejí ve Švédsku.

Mezi jeho díla vystavená na výstavě bude patřit např. \"Antiopé a Theseus\" z královských sbírek v Londýně, \"Farnéský býk\" z Gothy, \"Herkules, Nessus a Deianeira\" z Louvru či \"Klusající kůň\" nebo \"Zápasníci\" z královského zámku Drottningholm ve Švédsku.

K nejpozoruhodnějším dílům kunstkomory patřily bezesporu zlatnické a kamenářské práce. Rudolfovi se podařilo získat do svých služeb vynikající umělecké řemeslníky z Itálie, z Nizozemí, z Německa. Především pro něj od r. 1588 pracoval brusič drahých kamenů Ottavio Miseroni, který pocházel z Milána. (Karel Škréta zachytil jeho syna Dionysia na obraze, který je dnes v Národní galerii). Vytvořil desítky pohárů a žardinier z drahých kamenů a horského křišťálu spojovaných zlatou montáží, jejichž nejvýraznějším rysem je reliefní figurální a ornamentální řezba. Je autorem řady řezeb kamejí, objevil techniku reliefního zpracování mozaiky.

Zlatník a sochař Paulus van Vianen z Utrechtu přišel do císařových služeb v r. 1603. Předtím působil jako dvorský umělec bavorského kurfiřta a rok byl ve službách arcibiskupa v Salzburku. Mezi jeho práce patří nádoby zdobené bohatými, reliefně tepanými figurálními výjevy. Spolu s dalším zlatníkem Janem Vermeyenem z Bruselu, působícím v Praze již od r. 1597, je autorem tepané a klenotnické práce na zlaté koruně Rudolfa II., která je dnes ve Vídni ve Weltliche Schatzkammer.

Řezáč drahokamů a skla Caspar Lehman pracoval pro císaře od r. 1588. V r. 1595 ho Rudolf II. povýšil do šlechtického stavu a v r. 1609 mu udělil privilegium na umělecké řezání skla. Jeho dílna a technika položila základ tomuto dekorování skla, které se v baroku stalo nejtypičtější českou technikou.
Práce zmíněných i dalších umělců těchto řemesel budou na výstavu zapůjčeny především z Vídně, z Uměleckohistorického muzea, kde tvoří tzv. Kunstkomora část sbírek. Jednotlivé exponáty tohoto typu získáme pro výstavu dále např. z Baltimooru v USA, z Madridu, ze Stockholmu.

Není bohužel možné věnovat se všem umělcům, jejichž díla budou na výstavu svezena z celé Evropy i ze zámoří. Snad těch několik jmen dokládá kolik úsilí vynakládají autoři i organizátoři výstavy, aby co nejvíce návštěvníkům obraz rudolfínských sbírek přiblížili. Žádná umělecká epocha se však neobešla bez mecenášů, a tak je potřebuje i naše doba. Je pochopitelné, že

rekonstruovat Rudolfovy sbírky dnes nelze, ale můžeme je evokovat, bude-li mít výstava dostatečně široký záběr. Věříme, že se to podaří za pomoci současných mecenášů. Především hlavních sponzorů, Československé obchodní banky a firmy Transgas.

Výstava se pořádá pod záštitou pana prezidenta Havla a Rady Evropy. Není proto jen místní, českou záležitostí, ale její přípravy sleduje s napětím celý kulturní svět, protože značná část světového kulturního dědictví se v letní sezóně 1997 soustředí v centru Evropy - v Praze.

logo horoskopy
logo humor
logo sms
logo nejhry
logo najdemese
logo tri65dni
logo tvp
Seminárky, referáty, skripta, mat. otázky Studijní materiály
Seminárky, referáty, skripta, mat. otázky
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Čtvrtek 21. 2. 2019 Svátek má Lenka
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz