SLAVNÍ ČEŠTÍ UMĚLCI

Typ Referáty
Počet stažení 104
 
Doporučit Zaslat na email Zaslat na email
Stáhni
Vloženo 07.3.2006
Počet stran 5
Velikost 11 KB
Typ souboru Jednoduchý text

Slavní čeští umělci

Český sochař
Josef Václav Myslbek (1848 –1922)
Mezi nejslavnější sochaře patří Josef Václav Myslbek. Byl profesorem na Akademii výtvarných umění a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Mezi jeho nejslavnější díla patří pomník sv. Václava a např. sochařské dílo Oddanost. Vytvořil také sochy Drama a Opera pro Národní divadlo a sousoší na motivy Rukopisů pro most Palackého v Praze. J. Mánes – slavný malíř ovlivňoval Josefa Myslbeka, asi se mu jeho díla líbila. Myslbek bývá označován za zakladatelskou osobnost moderního českého sochařství.
Český malíř
Mikoláš Aleš (1852 – 1913)
český malíř, kreslíř a ilustrátor. Studoval na pražské Akademii. Je považován za nejvýznamnější osobnost generace Národního divadla; vycházel z odkazu J. Mánesa a v českém umění uplatňoval tradice národního typu. Tvorba v pozdně romantickém stylu odpovídala jeho zálibě v historii a líčení života (Husitský tábor, Setkání Jiřího Poděbradského s Matyášem Korvínem). Své umělecké představy vyjadřoval v obrazových cyklech. Pro ND navrhl (spolu s F. Ženíškem) cyklus Vlast, který je vrcholem raného období jeho tvorby. Po roce 1884 se věnoval převážně ilustraci pro časopisy (Květy, Zlatá Praha aj. ). Jeho spolupráce s mnoha známými spisovateli (A. Jirásek, J. Arbes, K. V. Rais) významně ovlivnila rozvoj knižní grafiky. Později se stal kreslířem typicky českého výtvarného projevu (ilustrace k pranostikám a lidovým písním) a představitelem národního umění.
Čeští skladatelé
Antonín Dvořák (1841 v Nelahozevsi - 1904 v Praze)
Antonín Dvořák patří mezi nejslavnější české skladatele. Býval profesorem a od roku 1901 ředitelem konzervatoře v Praze, doktor honoris causa Univerzity Karlovy v Praze a univerzity v Cambridgi..
Po otci se vyučil řezníkem. Po dokončení varhanické školy v Praze působil jako violista v kapele K. Komzáka, s níž přešel do orchestru Prozatímního divadla (1862 – 71 ). V roce 1878 vyšly u nakladatele Simrocka v Berlíně Moravské dvojzpěvy a I. řada Slovanských tanců ( k vydání došlo po doporučujícím zásahu J. Brahmse ). Od téhož roku Dvořák svá díla také sám interpretoval jako klavírista a dirigent.
V letech 1884 – 96 podnikl devět uměleckých zájezdů do Velké Británie, kde řídil své skladby, 1892 – 95 působil jako ředitel Národní konzervatoře v New Yorku. V roce 1895 se vrátil do Prahy, kde začal opět vyučovat jako profesor skladby na pražské konzervatoři; k jeho žákům patří V. Novák, J. Suk, O. Nedbal, R. Karel.
Z díla:
devět symfonií ( Zlonické zvony, Anglická, Z Nového světa ),
cyklus V přírodě, Karneval, Othello,
symfonické básně ( např. Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat, Holoubek ), Slovanské tance, Slovanské rapsódie,
instrumentální koncerty, oratoria a kantáty ( Stabat mater, Rekviem aj. ),
opery ( Král a uhlíř, Dimitrij, Jakobín, Čert a Káča, Rusalka – premiéra v roce 1901 a další ),
písně ( cykly Cypřiše, Večerní písně, Cigánské melodie, Biblické písně ),
skladby klavírní ( např. Humoresky, Slovanské tance – dvě řady aj. ).
Spolu s B. Smetanou ho považujeme za zakladatele české moderní hudby.
Leoš Janáček (1854 - 1928)
je jedním z proslulých českých skladatelů a folkloristů.
V letech 1880 – 1904 působil jako pedagog na učitelském ústavu v Brně, 1881 – 1919 byl ředitelem varhanické školy v Brně, 1919 – 25 se stal profesorem brněnské odbočky mistrovské školy pražské konzervatoře. Vytvořil vlastní druh dramatické hudby, jejímž východiskem je řeč; tvůrčím způsobem využil tzv. nápěvky mluvy. Těžištěm jeho díla jsou opery (Její pastorkyňa, Výlety pana Broučka, Příhody lišky Bystroušky a další).
Dále skládal mj. kantáty (Glagolská mše aj.), sbory (Kantor Halfar, Maryčka Magdonova), díla symfonická (Lašské tance), balada Šumařovo dítě, rapsódie (Taras Bulba, Symfonietta), a klavírní (Sonáta 1. X. 1905, cykly Po zarostlém chodníčku a V mlhách), vokální skladby (Zápisník zmizelého). Vydal i řadu teoretických spisů. Na motivy z jeho života byl natočen film Lev s bílou hřívou.
Věnoval se sběru i teoretickému studiu lidových písní a tanců.
Bedřich Smetana (2.3.1824 v Litomyšli - 12.5. 1884 v Praze)
Zakladatel české národní hudby a jeden z nejuznávanějších českých umělců se jmenuje Bedřich Smetana.
Již v 6 letech vystupoval veřejně s hrou na klavír. Středoškolské vzdělání získal v Jihlavě, Německém Brodě, Plzni a v Praze. V roce 1848 si v Praze otevřel hudební školu. Jako člen národní gardy se účastnil revolučních událostí (ohlas ve skladbách Píseň svobody, 2 revoluční pochody, Slavnostní předehra). V roce 1849 se oženil s K. Kolářovou. Z existenčních důvodů odešel do Göteborgu, kde působil v letech 1856 -1861 jako pedagog, dirigent a virtuos. V roce 1859 mu zemřela manželka. Znovu se oženil s Bettinou Ferdinandovou. Roku 1874 na následky nervového onemocnění zcela ohluchl, ale i potom skládal. Umírá roku 1884 v Praze. Povznesl na evropskou úroveň českou národní operu.
Ze Smetanových děl :
Opery – Braniboři v Čechách (1. opera –1863), Prodaná nevěsta, Dalibor, Libuše a další.
Symfonické básně - cyklus Má vlast (Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor, Blaník )
Další skladby
Lístky do památníku, Tři poetické polky, Svatební scény, Vzpomínky na Čechy ve formě polek, písně ( Přiletěly vlašťovičky – k památce milované vnučky ).
Čeští fotografové
Jan Saudek (* 13. 5. 1935)
Saudkova umělecká kariéra nese mnoho typických znaků "normalizovaného" Československa - zatímco se rychle prosadil v cizině a jeho výstavy pořádaly nejprestižnější instituce jako Art Institute v Chicagu (1976) či Musée d\'Art Moderne v Paříži (1987), stranou a státem dirigovaná "socialistická" kultura ho jen nechtěně trpěla.
Saudek se sice vyučil fotografem, ale fotografii se zpočátku profesionálně nevěnoval a pracoval v továrně. Teprve četné zahraniční úspěchy v 70. a 80. letech mu poskytly prostor, aby mohl profesionálně tvořit i vystavovat.
V první tvorbě byl Saudek protagonistou manýristické vlny, jeho snímky byly založeny na kontrastu dětského světa se světem dospělých. Později přešel k výrazně aranžovaným fotografiím, které se zabývají více konfrontací mužské a ženské postavy v aktu, rozdílu mezi krásou lidského těla a neupraveným pozadím (Muž držící novorozeně, 1966; Umělcův otec na hřbitově, 1972; Matka a dcera, 1979). Od roku 1977 Saudek své snímky koloruje. Jeho bratrem-dvojčetem je známý kreslíř především comicsů Karel (Kája) Saudek (seriál Modrá rokle podle Jaroslava Foglara aj.)
Josef Sudek (1896 - 15. 9. 1976)
Významný představitel české i světové fotografie 20. stol. Studoval na Státní grafické škole v Praze. Člen Klubu fotografů-amatérů na Žižkově a Spolku výtvarných umělců Mánes. Je autorem vedut, lyrických cyklů, zátiší, portrétů i reklamní fotografie. Jeho lyrické fotografie, mistrovsky využívající světla, ukazují harmonickou krásu předmětného, přírodního a v podtextu i lidského světa. Po roce 1940 pořizoval zejména kontaktní kopie z velkoformátových negativů, v nichž akcentoval tonální bohatství. Hlavní cykly: Okno mého ateliéru, Procházka kouzelnou zahrádkou, Skleněné labyrinty, Labyrinty, Vzpomínky. Autor fotografických knih Pražský hrad, Praha, Praha panoramatická, Janáček – Hukvaldy a dalších. Na podzim 1999 proběhla výstava jeho díla v Galerii výtvarného umění v Litoměřicích.
Čeští spisovatelé a básníci
Karel Čapek
Narodil se 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích u Trutnova v rodině MUDr. Antonína a Boženy Čapkových jako nejmladší dítě (sourozenci Helena Čapková – Koželuhová, bratr Josef Čapek); otec byl báňský a lázeňský lékař. Zemřel na zápal plic a uštván nepřáteli demokracie 25. prosince 1938 v Praze.
Karel Čapek je český prozaik, dramatik, novinář a překladatel první poloviny 20. století. Je prvním českým spisovatelem, který uspěl v zahraničí a tím velice prospěl české literatuře v zahraničí. Byl určitou dobu představitelem československého Penklubu. V době hrozící nacistické okupace byl jedním z hlavních motorů odporu, kdy využil veškeré své možnosti a kontakty pro vyburcování národa a světa při snaze o zachování svobody. Byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu, tu však kvůli obavám hodnotitelů z reakce Hitlerova Německa nakonec nedostal.
Jeho tvorba zasahovala do mnoha žánrů jak divadelních, tak prozaických. Psal novinové sloupky, romány, povídky, pohádky, cestopisy, dramata, bajky, podpovídky, eseje, odborné statě. Ale Čapek nezůstal pouze u literatury a dramatu. Zajímal se o mnoha odvětví lidského poznání a cokoliv zkusil, v tom uspěl. Znal mnoho jazyků a mnoho procestoval. Spolu s dalšími pokrokovými umělci patřil do skupiny „pátečníků“ ( scházeli se u Čapka v pátek ), které navštěvoval také prezident T. G. Masaryk. Ten Čapkovi natolik důvěřoval, že mu svěřoval své názory, na základě kterých vznikly Hovory s TGM.

Dílo:
• dramata: Ze života hmyzu (s bratrem Josefem), RUR (Rossum Universales Robots), Věc Makropulos, Matka aj.
• romány: Krakatit, Továrna na absolutno aj.
• povídky: Povídky z první a druhé kapsy, Trapné povídky aj.
• cestopisy: Anglické listy, Cesta na Sever aj.
• a mnoho dalších – knížky pro děti (Dášenka čili Život štěněte), knihy o všedních věcech (Zahradníkův rok, měl jsem psa a kočku) atd.


Karel Jaromír Erben (1811 - 1870)

český básník a historik, první archivář města Prahy.

Erben se od studií stýkal s F. Palackým, jehož politický program aktivně podporoval. Při své archivním působení pracoval také na národopisných a historických studiích. Vedle této činnosti vznikala i Erbenova vlastní literární tvorba, započatá 1837 dramatickou prací Sládci. Své teoretické názory na lidovou slovesnost i rozsáhlé národopisné poznatky uplatnil v básnické sbírce Kytice (1853), v níž shrnul svou baladickou tvorbu, přebásňující lidové motivy. Zachytil v ní, vedle základních prvků utvářejících život českého lidu, umělecké postupy lidového básnického myšlení, z nichž těžila i další česká poezie (balady Nerudovy a Wolkerovy). Mezi nejznámější balady patří Zlatý kolovrat, Polednice, Štědrý večer a Mateřídouška.

Seifert Jaroslav (1901 - 1986)

český básník, ve 20. letech člen Devětsilu, v mladých letech působil dokonce jako redaktor komunistického tisku. V r. 1928 z komunistické strany vystoupil. Jeho básnické dílo směřovalo

od proletářské poesie (Město v slzách, Samá láska) přes poetistické okouzlení moderní civilizací

(Na vlnách TSF) až k veršům, vyjadřujícím citový vztah k drobným darům života, k domovu a k národní kultuře (Vějíř Boženy Němcové, Světlem oděná, Kamenný most – oslava české kultury v době okupace). Po roce 1945 vydal sbírku Přilba hlíny a (inspirován obrázky M. Alše a J. Lady) sbírky Šel malíř chudě do světa a Chlapec a hvězdy. Vrcholem jeho lyrické tvorby je sbírka Maminka.

Od 60. let se jeho poezie zcela změnila; zmizely rýmy, rytmická pravidelnost, verš zdrsněl (Koncert na ostrově, Býti básníkem a další). Většina jeho sbírek napsaných po r. 1970 vyšla poprvé v samizdatu (vydáváno disidenty neoficiálně – většinou na psacím stroji), teprve když byla ze strany státu obava, že věhlasný básník obdrží Nobelovu cenu, začal být vydáván oficiálně (ale v nízkých nákladech). Své vzpomínky z dětství i dospělosti shrnul v knize Všecky krásy světa. Nobelova cena mu byla udělena v roce 1984.

logo horoskopy
logo humor
logo sms
logo nejhry
logo najdemese
logo tri65dni
logo tvp
Seminárky, referáty, skripta, mat. otázky Studijní materiály
Seminárky, referáty, skripta, mat. otázky
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Čtvrtek 19. 4. 2018 Svátek má Rostislav
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz