Čtenářský deník

VICTOR HUGO - BÍDNÍCI

Typ

Referáty

Počet stažení

190

Doporučit

Zaslat na email

Stáhni

Vloženo	23.3.2006
Počet stran	4
Velikost	13 KB
Typ souboru	Jednoduchý text

Victor Hugo - Bídníci

Bídníci (neboli ubožáci) je dvoudílný film natočený
na motivy proslulého románu Victora Huga. Zhlédla jsem několik zpracování.
Nejvíce mne zaujalo zpracování s Jeanem Gabinem, který si zahrál hlavní
roli trestance Jeana Valjeana. Myslím, že ho v této roli nemůže překonat
nikdo. Z mého pohledu snad jen představa této postavy každého v mysli,
při čtení knihy. Já jsem bohužel nejdříve viděla filmové zpracování a
tak při čtení knihy jsem již představu Jeana Valjeana měla ucelenou. Samozřejmě
také, že různá zpracování se různě liší od původního Hugova románu,
žádné filmové zpracování se však neztotožňuje s Hugovým dílem.

Příběh začal propuštěním trestance Jeana Valjeana z galejí.
Byl galejníkem po devatenáct let jen za to, že ukradl chléb pro hladové děti.
Jean Valjean se vydal na cestu do Dijonu, kde se měl hlásit se svými doklady.
Chtěl přenocovat v jednom městě, ale nikdo ho do svého domu nepustil.
Jediný kdo ho uvítal ve svém obydlí byl biskup. Jean Valjean se však odvděčil
tím, že mu ukradl stříbrné příbory. Biskup se na něj nezlobil. Dokonce
když Valjeana přivedla ještě téhož dne policie za krádež příborů,
biskup prohlásil, že mu je dal. Daroval mu i svícny, které tam Valjean měl
zapomenout. Valjean poděkoval, ale nechápal. Proč se k němu biskup
tak zachoval? Veljean se rozhodl, že začne nový život a tak se vydal opět
na cestu. Dostal se do Přímořského Montreuilu, kde začínal jako dělník.
Postupem času se však stal uznávaným měšťanem a díky svým činům,
jako bylo založení dívčí, chlapecké školy, nemocnice a cihlárny, se
stal starostou. Nikdo ve městě, ale netušil kdo doopravdy je. Jean Valjean se
totiž vydával za pana Madeleina. Další důležitou postavou ve Valjeanově
životě byla Fantina. Byla to chudá, svobodná matka zaměstnaná v Madeleinově
cihlárně. Svou dceru nechala před léty u Thénadierových v Montfermeil.
Myslela, že to bude jen na čas než zajistí bydlení a sežene práci. Bohužel
práce v cihlárně jí sotva uživila a tak její dcera Cosetka byla u Thénadierových
několik let. Ti ji měli jako svou služebnou, ale to Fantina nevěděla. Protože
v cihlárně přišli na to, že je svobodná matka, vyhodili ji. Pan Madelein s tím
souhlasil bez jakéhokoli bližšího zájmu. Do města totiž zrovna přijel
nový komisař a proto měl pan starosta mnoho starostí. Nový komisař byl
Javert. Když ho starosta uviděl málem se zhroutil, protože Javert byl synem
dozorce z galejí, který Valjeana dobře znal. Bylo tu riziko, že si na něj
Javert také vzpomene, protože ho otec často vodil mezi galejníky jako malého
chlapce. Javert si vzpomněl na galejníka Valjeana jednou, když ve městě došlo
k nehodě. Na starého pana Fauchelevanta spadl vůz a drtil mu tělo.
Starosta přiběhl a sám vůz nadzdvihl. V tu chvíli si Javert vzpomněl
na galejníka, který před léty zachránil život jednomu vězni, který se
zaklínil pod kamenem. Valjean tenkrát balvan nadzvedl a tím mu zachránil život,
protože mělo dojít k odpálení skály a nešťastníka by to jistě
zavalilo. Javert se proto začal blíže o starostu zajímat a podal
oznámení do Paříže. Fantina neměla na jídlo, natož na to, aby každý
měsíc zaplatila Thénadierovým 20 franků na výživu své dcery, která byla
údajně nemocná.. Když nemohla dlouho sehnat žádnou práci, rozhodla
se, že prodá všechen nábytek, potom prodala své vlasy a nakonec začala
prodávat i sebe. Jednou v noci ji začali obtěžovat nějací mladí páni.
Stále ji uráželi. Potom Fantina jednoho z nich udeřila a v tu
chvíli zakročil komisař Javert, který je již hodnou chvíli pozoroval
z povzdálí. Místo, aby zatkl mladé pány, zatkl Fantinu za prostituci
a obtěžování. Fantina ho prosila, aby ji pustil, protože se musí
starat o svou malou dcerku, která je teď nemocná. Javert ji vyslechl, ale nevěnoval
tomu, co mu řekla žádnou pozornost. Uložil Fantině půl roku vězení. Všechno
se doneslo starostovi a ten šel ihned na stanici a dal příkaz k propuštění
Fantiny. Ta ho nejdříve obviňovala, že za její neštěstí může on, ale po
vysvětlení a omluvě mu děkovala za vysvobození z vězení. Pan
Madelein ji odvedl do nemocnice, protože byla moc nemocná. Ona mu řekla
svůj příběh a on jí slíbil, že jí nechá Cosetku co nejdříve přivézt.
Thénadierovi však Cosetku poslovi nevydali, ale chtěli stále více peněz,
protože Cosetka byla prý velmi nemocná. Téhož dne večer přišel Javert za
Madeleinem a omlouval se mu, že ho podezříval z toho, že je bývalým
galejníkem. Madelein nechápal proč se mu Javert omlouval, ale ten mu to v zápětí
vysvětlil. Onoho muže za kterého ho Javert pokládal prý chytli při krádeži
jablek. Valjean to nemohl vydržet a tak se rozjel na soud s domnělým
Jeanem Valjeanem. Obžalovaný popíral, že by se jmenoval Valjean, ale
usvědčili ho jeho bývalí spoluvězni. Valjean líčení přerušil a šel ke
svým bývalým spoluvězňům. Ti ho poznali a on se také přiznal, že je
Jean Valjean. Potom ze soudní síně odešel. Vrátil se do Montreuilu a šel
za Fantinou. Tvrdil jí, že přivezl Cosetku, ale lékař ji k ní
nechce pustit. Chtěl jí udělat radost. Fantina se rozrušila a po příchodu
Javerta zemřela. Valjean žádal Javerta, aby s ní mohl ještě chvíli zůstat,
ale Javert mu to nechtěl dovolit. Valjean utekl z nemocnice, běžel do svého
domu, sbalil si nejpotřebnější věci a vydal se směrem k Montfermeil.
Tam bydleli Thénadierovi a Valjean chtěl u nich vyzvednout Cosetku. Byl
štědrý den a té noci mohli lidé vidět muže jak v lese nedaleko
Montfermeil zakopává poklad. Potom potkal Valjean v lese u studánky
malé děvčátko, které nabíralo vodu do vědra. Děvče se ho leklo, ale on
jí pomohl a šli společně zpět do vesnice. Cosetka ho zavedla do hostince k Thénadierovým.
Jakmile přišla dostala vynadáno, kde byla tak dlouho. Hned musela jít
zpravovat ponožky. Valjean si objednal jídlo a pak se ptal proč si děvčátko
nehraje se svými sestřičkami. Thénadierka mu řekla, že dívka není její
dcerou a proto si musí vydělávat na živobytí. Valjean se jí zeptal jak se jmenuje.
Odpověděla „Cosetka“. Valjean se pak zeptal kolik stojí ty ponožky.
Koupil je a poslal Cosetku hrát si. Půjčila si panenku od dcerek Thénadierky.
Ty začali okamžitě křičet a ona musela pannu vrátit. Valjean šel tedy ven
před hostinec a koupil u stánku tu nejdražší pannu. Potom ji daroval
malé Cosetce. Zeptal se hostinského zda by si ji nemohl odvést s sebou
do Paříže, že by se o ni rád staral. Thénadiér se nejdříve chtěl
Cosetky zbavit, ale když vyděl, že podezřelý host je bohatý, chtěl
po něm nekřesťanské peníze. Když se Valjean zdráhal, Thénadier řekl, že
si to rozmyslel. Proto také Valjean vyndal dopis ve kterém stálo, že
Fantina chce aby Cosetku dali do péče muži, který bude mít tento dopis. Thénadier
mu však ani přesto Cosetku nevydal. V noci proto Valjean vzbudil Cosetku
a utekli spolu. Dole na dvoře už však byl Javert. Valjean se musel vrátit
pro panenku, kterou koupil Cosetce. Potom utekli přes střechu a vydali se
do Paříže. Šli do kláštera, který Valjeanovi doporučila jeptiška, která se
starala o Fantinu. Valjean tu dělal zahradníka a Cosetka chodila do klášterní
školy. Když trochu vyrostla, matka představená navrhovala Valjeanovi, jako
jejímu otci, aby zůstala Coseta v klášteře a stala se jeptiškou.
Potom se z kláštera přestěhovali do domu v Paříži a žili tu
spolu jako otec a dcera. Coseta ani nevěděla, že není Valjeanovou
dcerou. Druhou důležitou postavou v Cosetčině životě byl Marius
Pontmercy. Byl to chudý student, který bydlel v polorozpadlém domě
na okraji Paříže. Ještě před nedávnem bydlel u svého dědečka pana
Gillenormanda, ale pro názory o republice ho dědeček z domu vyhodil.
Byl revoluční rok a Marius se přidal ke skupině mladých lidí připravujících
revoluci. Marius poznal Cosetku již jako malé děvčátko, ale nevšímal si jí,
ani mu nepřipadala pěkná. Vídával jí denně s jejím otcem v Lucemburské
zahradě. Jednou když šel kolem lavičky, kde seděla, oba jejich pohledy se
setkaly. Od té doby se Marius na své procházky oblékal slavnostně a také
si den ode dne sedal na bližší lavičku a pozoroval dívku, do které se
tak zamiloval. Doufal, že on jí také není lhostejný. Později sledoval
Cosetu a pana Faucheleventa při cestě domů. Jean Valjean si říkal pan
Fauchelevent od té doby co přišli do kláštera. Jednou se stalo, že Coseta
se svým otcem do Lucemburské zahrady nepřišla. Marius z toho byl zničený
a chodil sem i dále den co den , ale oni již nepřišli. V domě kde
bydlel Marius, bydleli i Thénadierovi. Pan Thénadier měl dvě dcery a syna
Gavroche. Ten nebyl stále doma, jen se toulal po ulicích. Pan Thénadier psal
dopisy, které byly určeny bohatým lidem. Žádal je v nich o almužnu a
vždy pod jiným jménem. Tyto dopisy roznášela jeho mladší dcera. Jednou
donesla dopis také panu Faucheleventovi. Ten se ještě téhož dne nečekaně
rozjel k nim domů. Dovezl jim se svou dcerou jídlo a nějaké oblečení.
Pana Thénadiera nepoznal, ale on poznal jeho. Proto ho také pod záminkou vylákal,
aby se tam vrátil ve večerních hodinách. Potom se domluvil se svými
kumpány, že až přijde tak ho přepadnou a okradou. Naštěstí ten rozhovor
slyšel Marius, který měl pokoj hned vedle. Vydal se s tím na policii.
Dostal se ke komisaři Javertovi, který sem byl před lety přeložen. Ten dal
Mariovi zbraň a domluvili si plán, jak zadržet Thénadiera i jeho kumpány při
činu. Odpoledne Marius neviděl, kdo byl u Thénadierů, ale večer se podíval
škvírou u stropu a byl velice překvapen, když uviděl otce své milované.
Zapomněl dát i smluvené znamení policii. Když policie vpadla k Thénadierům
měl pan Fauchelevent již na mále, ale jakmile uviděl Javerta vyskočil
z okna a utekl. K jeho smůle však Javert stejně pojal podezření.
Marius chtěl vědět co měl pan Fauchelevent společného s jeho strašnými
sousedy Thénadierovými. Proto díky Gavrochovi vypátral kde bydlí a šel ho
navštívit. Té noci však vypukla revoluce a tak šel pan Fauchelevent s Mariem
na barikády. Tady došlo ke střetu vojáků s revolucionáři a Marius
byl zraněn. Protože vojáci se již dostali přes barikády, vzal pan
Fauchelevent Maria na záda a utekl s ním pařížskými kanály. Ke své
smůle tady potkal Thénadiera, který utekl z vězení. Ten si myslel, že
někoho zabil a okradl. Fauchelevent odnesl zraněného Maria k jeho dědečkovi
Gillenormanovi, který ho již před léty přestal hledat. Po této události
se Fauchelevent udal Javertovi, jako galejník Jean Valjean. Chtěl se jen
zastavit doma a rozloučit se se svou dcerou. Javert na něho měl čekat před
domem. Když Valjean vyšel Javert tam nebyl. Potom ho našli utopeného v řece.
Javert neunesl tíhu svého svědomí a utopil se. Po uzdravení Maria začaly
vzájemné navštěvy Cosety se svým otcem u Maria a Marius chodil navštěvovat
Cosetu. Už byla přichystána svatba a den před očekávaným dnem se Vajean
zranil a to své zranění také udal jako důvod své nepřítomnosti na svatbě.
Mariovi se to zdálo divné a tak s ním šel promluvit. Valjean mu řekl
celou svou minulost a také to, že chce odjet do Anglie, aby Cosetě svou
minulostí nijak neublížil. Také žádal Maria, aby jí to neřekl. Rozloučil
se s ní pouze tím, že navždy odjíždí do Anglie. Valjean však do
Anglie nikdy neodjel. Odstěhoval se do malého bytu. Od té doby mohl každý
pozorovat starého muže, jak každý den chodí na procházky. Tento člověk však
byl den ode dne slabší a starší. Potom přestal vycházet úplně. Paní domácí
k Valjeanovi zavolala lékaře a ten pouze konstatoval, že není nemocný,
ale velice smutný a osamělý. V té době měl Marius zajímavou návštěvu.
Navštívil ho starý Thénadier. Chtěl udat Mariova nevlastního tchána a vydělat
tak nějaké peníze. Samozřejmě, že se představil pod falešným jménem a
doufal, že ho Marius nepozná. Ten ho naštěstí poznal. Thénadier však
nemohl po Mariovi chtít žádné peníze, protože mu neřekl nic nového.
Marius znal celou minulost Jeana Valjeana. Jediné co mu řekl Thénadier nového
bylo, že oné revoluční noci potkal Valjeana jak nese muže, kterého zavraždil,
kanály. V tu chvíli se Mariovi vybavilo to jediné co si z oné
osudné noci pamatoval. Bylo to to, že ho nějaký muž zachránil tím, že ho
odnesl na zádech z barikády. Došlo mu, že to byl Jean Valjean, který
mu tím zachránil život. Řekl vše Cosetě a když našli
Jeana Valjeana, byl neskonale šťastný stejně jako Coseta, která si myslela,
že svého otce již nikdy neuvidí. Milovala ho stále stejně i když teď věděla
celou pravdu i to, že není pravou dcerou Jeana Valjeana. V tu chvíli
jako by starému muži spadl těžký kámen a on mohl spokojeně zemřít.

Toto dílo je výkřikem a protestem proti lidskému utrpení
a ubožáctví. Je to skvěle zpracovaný námět, který nutí snad úplně každého
k zamyšlení nad sebou i nad svým okolím.

Přihlášení

Registrace

Vzhledy:

Pondělí 11. 8. 2025 Svátek má Zuzana

Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz Prodávej s Plať-Mobilem.cz



Odesílatel:
Příjemce:
Předmět:
Text zprávy:	Posílám ti odkaz na zajímavý studijní materiál s názvem: Victor Hugo - Bídníci Najdeš jej na adrese https://studentka.sms.cz/referat/victor-hugo-bidnici