ANDY KAUFMAN

Typ Seminární práce
Počet stažení 32
 
Doporučit Zaslat na email Zaslat na email
Stáhni
Vloženo 21.3.2006
Počet stran 12
Velikost 29 KB
Typ souboru Jednoduchý text

Andy Kaufman


Kdo byl Andy Kaufman?

Byl umělec?

Byl zápasník?

Nebo byl jen pouhý bavič?

Proč dělal Andy věci, které dělal?

Chtěl, abychom se smáli?

Chtěl, abychom se zbláznili?

Nebo chtěl, abychom se zamysleli?

Proč Andyho publikum reagovalo, tak jak reagovalo?

Mysleli si, že je jen plný keců?

Mysleli si, že je smrtelně vážný?

Nebo si nebyli jistí?

Proč nás stále Andy tak ohromuje?

Je to protože stále nevíme, jestli byl jen plný keců?

Je to protože stále nevíme, jestli byl smrtelně vážný?

Nebo protože si ještě stále nejsme ničím jistí?

Proč Andy dělal věci, které dělal, tak dobře?

Protože byl talentovaný génius?

Protože byl totální blázen?

Nebo protože si s lidmi dokonale hrál?

Díval se na nás z mnoha tramvají, bilbordů, vítal nás při vstupu
do metra a na mnoha zastávkách MHD. O všem prohlašoval, že mu to patří.
Jeho bylo metro, časopisy i soundtrack. Známá věta Ahoj, já jsem Andy a
tohle je moje….(můžete doplnit cokoliv) asi všechny upoutala. Ale mnoho lidí
žilo v domnění, že je to pouze postava nového Formanova filmu. Obsazení
Jima Carreyho do hlavní role brali jako záruku na dobrou komedii. A mnozí z nich
ani po zhlédnutí filmu nevěděli, že opravdu existoval. Ale ten, kdo si to
uvědomil, musel být fascinován. A vzhledem k tomu, že sláva tohoto muže
se k nám dříve nedostala, musela první otázka fascinovaného diváka
znít : A kdo to ten Kaufman vlastně byl?

I. KAPITOLA

MUŽ V PLENKÁCH

Andrew Geoffrey Kaufman se narodil 17. ledna 1949 v New Yorku. Spolu s tatínkem
Stanleym, maminkou Janice a později s mladší sestrou vyrůstal v malém,
ale blahobytném předměstí Long Islandu, které neslo název Great Neck. Měli
nevelký dům, auto a psa, tak jako každá mírně nadprůměrná americká
rodina té doby. „Andy byl klidné dítě. Hrál si s kamarády, jezdili
jsme s přáteli na výlety a on se projevoval jako každé jiné dítě.
Když si jako malý v postýlce nejraději hrával s magnetofonem, nevěnovali
jsme tomu žádnou pozornost. V té době by mě ani ve snu nenapadlo, že
by se Andy mohl nějak od ostatních odlišovat.“ vzpomíná jeho matka na
doby, když byly synovi zhruba tři roky. „Když mu bylo pět, narodila se
Andymu sestra. Měla jsem mnoho starostí a čas věnovaný synovi ubýval. Od té
doby Andy začal sledovat pravidelně televizi. Byly to hlavně zábavné show a
pořady tohoto typu. Miloval komiky a snažil se je napodobovat.“ Jeho první
vystoupení byla v obýváku pro rodiče a jejich přátele. Byl opravdu
vtipný a časem začal dostávat pozvánky, aby vystupoval na dětských oslavách.
Vyprávěl vtipy a kouzlil. „Bylo to ve věku, kdy se děti snaží prosazovat
své názory. A protože Andy měl tak trochu svůj vlastní svět, viděl věci
často jinak, než opravdu byly.“ Jeho otec Stanley s ním trávil dlouhé
hodiny vyprávěním, aby Andy poznal jak to na světě vlastně chodí. „Bylo
to s ním těžké. Snažil jsem se mu něco vysvětlit, a když už jsem
nevěděl jak, řekl jsem: Bože, jedna a jedna jsou přece dvě, ne? Podíval
se mi přímo do očí a odpověděl: ne vždycky.“

S otcem párkrát vystupoval v rozhlasovém pořadu. Nicméně tímto
si popularitu zrovna nezískal. Na rozdíl od živých výstupů na oslavách. V devíti
byl velmi vyhledávanou bavičskou hvězdou dětských party. Za svá vystoupení
si ale nechával platit až od čtrnácti. Do té doby zkusil i živé výstupy
v Comedy Club v New Yorku při představeních Improv and Catch A
Rising Star. To jsou večery, kdy může vystoupit každý a improvizovat. Navštěvují
je lovci talentů. Když je někdo zaujme mohou mu pomoci ke kariéře a
popularitě. V Americe jsou tyto akce velmi časté a oblíbené u diváků.
Při odchodu zastavil Andyho otce majitel klubu a řekl mu, že jednoho dne ten
kluk nebude vystupovat na podobném místě, ale bude bavit davy lidí.

Andy se začal víc a víc uzavírat před svým okolím. „Zatímco si
ostatní děti hrály v parku s míčem, koukal jsem do zdi a představoval
jsem si, že se dívám na televizi a co tam vidím.“ vzpomněl si později
Andy sám na své dětství. Zrovna tak koukal v pokojíčku na tapety a představoval
si v nich zabudovanou kameru a za ní obecenstvo. Předváděl show a bavil
imaginární obecenstvo. Když se mu otec snažil vysvětlit, že tam přece
nikdo není a že zeď je zeď a ne televizní studio, přitáhl Andy svou mladší
sestru do pokoje a ta se na něho hodiny dívala a smála se jeho vtipkování a
šaškování.

Šedesátá léta byla pro Andyho životně důležitá.Bylo mu sedmnáct a přišla
jeho první životní inspirace. Byl to Elvis Presley. Miloval ho a obdivoval
ho. Do jeho postavy se začal při svých vystoupeních převtělovat. Díky této
podobě odstartoval zanedlouho svou kariéru. Ještě předtím musel ale dokončit
školu. Školu neměl rád a zbýval mu rok do maturity. Už v té době věděl,
že chce dělat show-business. Ale rodičům se samozřejmě nelíbilo, že kašle
na učení a chodí vystupovat do klubů. Ve škole mu při testech naměřili
IQ 114, což je lehce nadprůměrné, ale u maturity skončil s prospěchem
C – jako 419. ze 461 žáků. Po maturitě ještě do show-businessu nespěchal.
Flákal se po městě s přáteli pochybné pověsti, kouřil, pil, bral
drogy a živil se příležitostnými zaměstnáními. Přesto ani na chvíli
nezapochyboval, že ho čeká velká budoucnost. Na rozdíl od jeho rodičů,
kteří o něm často nic nevěděli a samozřejmě se o něho báli. Po ne příliš
vydařené maturitě očekávali, že se alespoň začne hned věnovat tomu, po
čem pořád tak toužil. „Ale on ne. On měl pořád dost času. Chtěl si užívat
a tvrdil, že ho vše ještě čeká. Mívala jsem strašné pocity. Byla jsem přesvědčená,
že si kazí život. Měla jsem sto chutí ho roztrhnout. Ale zároveň jsem se
o něho bála a snažila se mu pomoci. Když se Andy trochu zklidnil začal navštěvovat
kurzy transcendentální meditace. Nic jsem o ní nevěděla a měla jsem
strach, jestli ho to nestrhne ještě více ke dnu.“ vzpomíná Janice na černé
dny.

II. KAPITOLA

MUŽ V TAXI

Ale naštěstí obavy jeho matky se nenaplnily a počátkem sedmdesátých
let začal Andy opět vystupovat především v newyorských nočních
klubech. A právě jeho meditace mu v začátcích nejvíce pomohly: „Věděl
jsem, že mám na to, bavit lidi, ale byl jsem moc plachý. Meditace můj ostych
překonaly.“ Jeho představení přilákaly lidi z televize, kteří ho v roce
1975 pozvali, aby 11.října účinkoval v televizní show Saturday Night
Live na stanici NBC. Při svém vystoupení stál vedle starého magnetofonu,
který hrál písničku The Mighty Mouse. Andy celou dobu mlčky stál až do té
doby když se v písničce objevila jedna věta, kterou Andy vždy zazpíval.
Ale největší zlom přinesl rok 1976, kdy si ho při vystoupení všiml George
Shapiro, producent televizní stanice ABC. Andy ho angažoval jako svého manažera.
Při svých vystoupeních imitoval Elvise Presleyho, zpíval a předváděl
zmateného cizince. Toho měl ze všech svých postav nejraději. Byl to přistěhovalec
komolící Angličanu, který pocházel z ostrova Kaspiár v Kaspickém
moři a do USA přišel poté, co se jeho ostrov potopil do moře. V této
osobě rozvíjel absolutní neschopnost a trapnost a publikum jen zíralo na to,
jak se dezorientovaný a zpanikařený cizinec mění v Elvise. A v tu
chvíli pochopili, že cizinec nebyl náhodný zmatený divák, co zabloudil na
jeviště, ale že je to součást show.

A tento druh zábavy je podstata Andyho Kaufmana. Snažil se lidi ohromit a
fascinovat. Jeho vystoupení byla netradiční a avantgardní. Nezáleželo mu
na tom, jestli diváky naštve a urazí nebo rozesměje. Chtěl vytvořit všechny
opravdové a spontánní reakce od obecenstva a taky je měl. Jedni ho bezmezně
milovali, jiní otevřeně uráželi. Jeho metody byly fascinující. Sám se
ale nikdy nepovažoval za komika. „Nejsem komik, nikdy jsem nevyprávěl
vtip,“ tvrdil o sobě sám Andy. „Dokonce se ani na komiky nekoukám. Slibují,
že se budete smát a to já jsem v životě neudělal.“ Nesnášel, když
se o něm mluvilo jako o komikovi. Raději se označoval za „zpívajícího a
tančícího muže“. Vždyť on vlastně ani lidi nerozesmíval slovně. Měl
svůj vlastní styl bavení. Hrál na bubny a přitom brečel, předváděl
zmateného cizince nebo přišel na scénu se spacím pytlem, lehl si do něj a
celou show spal.

V roce 1978 si ho vyhlédli producenti připravovaného seriálu Taxi a
nabídli mu roli Latky Gravase, automechanika a přistěhovalce. Andy nesnášel
sitcomy a od počátku roli odmítal. Až po poradě se Shapirem rozhodly peníze
a to, že by se mohl stát známým po celém USA. Andy se bál, že natáčením
ztratí velmi mnoho času, a tak celý tým musel natáčet ke své nelibosti každý
pátek v noci. Na rozdíl od Andyho diváci seriál milovali. Sledovali ho
od září 1978, kdy se začal vysílat na stanici ABC, až do července 1983,
kdy skončil 112.dílem na stanici NBC. Imigranta Latku si lidé zamilovali, líbilo
se jim jeho komolení slov, používání univerzálního výrazu nik-nik, jeho
přízvuk, oceňovali majestátnost jeho hymny a dojímala je i jen vzpomínka
na Latkovu svatbu se Simkou Dahblitzovou, ačkoliv se nikdy nedozvěděli, odkud
oba pochází. I při Andyho živých vystoupeních se lidé dožadovali Latky.
Ale Andy nesnášel toto jeho postavení komika a při jednom takovém show přišel
na podium a začal předčítat Velkého Gatsbyho. Lidé se stále dožadovali
Latky, ale Andy dočetl knihu až do konce. V tu dobu bylo v hledišti
už jen pár spících diváků. Andy seriál upřímně nenáviděl a celý štáb
nenáviděl jeho. Nenávist vyvrcholila v roce 1979 na předávání Zlatých
glóbů v Beverly Hills, kde Andyho praštil jeho kolega Jeff Conaway. Většina
herců neměla Andyho v lásce. Ale i přesto mu seriál Taxi přinesl
absolutně největší úspěch a popularitu. Televizní ocenění Emmy vyhrával
seriál od roku 1978 až do 1983, kdy skončil. ABC ale musela Andymu před natáčením
slíbit, že si bude smět vyrobit vlastní show a jako druhou podmínku museli
do seriálu angažovat Tonyho Cliftona. To byl Andyho promyšlený tah, jak se
ostatním pomstít a znepříjemnit jim práci.

III. KAPITOLA

MUŽ A JEHO ALTER EGO

Tony Clifton byl jednou z postav, do kterých se Andy vžíval. Vymyslel
ho spolu se svým dlouhodobým kamarádem Bobem Zmudou už koncem šedesátých
let. Byl to obtloustlý klubový zpěvák z Las Vegas. Byla to vlastně náhrada
za zmateného Cizince, na kterého mu už nikdo díky Latkovi ze seriálu Taxi,
neskočil. Lidi Tonyho ale nenáviděli. Nezdá se to, ale i toto byl Andyho záměr.
Tony Clifton byl hrubý, byl sprostý, neměl úctu k ženám, zvířatům
a vlastně k ničemu. Všechny urážel a dělal si co chtěl. Byl to ale
další způsob, jak opět znejistit diváky v tom, co na jevišti vidí. Výstupy
tohoto zabedněnce se staly součástí Andyho show. Clifton je zahajoval svým
koncertem a pak se vztekal, že mu ho Andy kazí a chtěl ho nechat vyvést. Místo
toho ovšem lidé vypískali jeho samotného. Aby Andy lidi uvedl do ještě větší
nejistoty o tom, kdo Clifton doopravdy je, hrával ho někdy Bob Zmuda. Při
takovém výstupu se na scéně objevili oba, Clifton i Kaufman, zároveň a lidé
si už opravdu nebyli jistí, že je to jedna a ta samá osoba. Cliftonova
neschopnost a strašné chování pak nic netušící diváky přivedla k tomu,
že po něm házeli odpadky a dožadovali se konečně vidět Andyho Kaufmana.

A právě tento příšerně nesnesitelný a nepopulární Tony Clifton musel
podle smlouvy účinkovat v několika dílech Taxi. Díly, v nichž
Clifton účinkoval, se ale nikdy nevysílaly. Jeho chování při natáčení
bylo otřesné a všechny vždycky strašně rozzuřil, hlavně když členy štábu,
od maskérky po producenty a režiséra, většinou pěkně pozurážel. Nakonec
byl Andy alias Tony vyveden ochrankou ze studia, přičemž zpěvák křičel,
že se s nimi bude soudit a už nikdy tady nebude pracovat. Následující
natáčení přišel Andy na plac, jako by se nic nestalo. Když už lidi kolem
natáčení začalo napadat, že Andy a Tony jsou jedna osoba, hrál občas roli
Cliftona Bob Zmuda. Kaufman tedy pořád tvrdil, že Clifton je reálná
postava, a Clifton se vztekal, když se ho novináři ptali, jestli není ve
skutečnosti Andy: „Používá moje jméno, aby získal slávu!“vřískal
Clifton a Andy na to v jiném rozhovoru reagoval: „Všichni si myslí, že
jsem to já. To mu ale může zničit kariéru.“ Když se Andy rozhodl, že se
seriálem skončí, přišel Tony na natáčení o pár hodin později spolu se
dvěmi prostitutkami a dělal příšerný zmatek, skákal po autech a nikoho
neposlouchal. Choval se snad nejhůře za celou svojí dosavadní kariéru. Zničil
ve studiu kompletně vše a producent, jak Andy předpokládal, to už nevydržel
a Tonyho vyhodil. Tím porušil smlouvu mezi Andym a televizní společností,
ve které se ABC zavázala, že nesmí vyhodit Tonyho Cliftona. Andy tím pádem
mohl odejít ze seriálu.

Tento skandál v seriálu Taxi nebyl jediným. V roce 1979
vystupoval Clifton velmi opilý v show Dnah Shoreové a skončilo to
rozsudkem soudu, že se od této moderátorky musí držet nejméně sto stop
daleko. Ani tím nebyl jeho aférám konec. V roce 1981 ho málem zabil
jeden rozzuřený divák v San Fancisku a ještě v tomtéž roce urážel
a vyhrožoval soudem Andymu v jiné show. Poslední Cliftonovo vystoupení
se konalo v srpnu 1982 v Torontu.

Ačkoliv Tony Clifton byl jedním z mnoha charakterů Andyho Kaufmana,
nebyl nikdy oficiálně prozrazen, tak jako Latka nebo Cizinec. Byla to jeho
nejlépe zahraná role a Tony byl přesným opakem dvou zmiňovaných zmatených
postav. A názor, že Tony a Andy byly dvě rozdílné postavy , má dodnes své
zuřivé zastánce a Tony Clifton má i svou domovskou stránku na internetu.

IV. KAPITOLA

MUŽ V RINGU

Další velmi známou a podivnou stránkou Andyho osobnosti byl, vedle Latky
a Tonyho Cliftona, zápasník ve wrestlingu. Svou zápasnickou kariéru začal v roce
1979. Byla to asi jedna z nejpodivnějších věcí kolem Andyho, protože
on nezápasil s jinými muži, ale se ženami. Někteří si mysleli, že
je to jen další z Andyho divných vtípků a další vystoupení s ním
v centru dění, ale ti, kteří ho znali lépe, věděli, že být
profesionálním zápasníkem byl jeho sen už od dětství. Už od šedesátých
let, kdy bylo Andymu kolem patnácti, sledoval pravidelně wrestlingové zápasy
a snil o to, že jednou bude slavný a známý zápasník. „Chtěl bydlet a žít
v Memphisu, o kterém celý život tvrdil, že je to hlavní město
wrestlingu.“ vzpomíná Andyho matka na ještě klidné dny Andyho dospívání.
„Byl ale vždy menší a slabší než ostatní chlapci, takže s nimi
nikdy nezápasil.“ To byl také hlavní důvod, proč Andy zápasil se ženami.
„Nevyzývám muže, protože většina z nich je větších a silnějších
než já a asi by mě přeprali. Dost žen je stejně velkých jako já a mají
dobrou šanci mě porazit.“tvrdil Andy – zápasník. Vyzýval ženy v publiku,
aby s ním zápasily, a sliboval tisíc dolarů každé, která ho položí
na lopatky. „Dámy a pánové, jsem zde, abych dnes večer zápasil. Není to
žádná komedie ani žert. Myslím to doopravdy. Jsem zde, abych zápasil se ženami!“
prohlašoval často na úvod své show, aby ujistil diváky, že nejde o
legraci. V show mužské striptérské skupiny Chippendales vyzval šest dívek
naráz a prohrál s nimi, ale jinak v průběhu své kariéry většinu
ze čtyř stovek žen, které vyzval, vždy porazil. V říjnu 1981 bojoval
Andy s Playmate časopisu Playboy Susan Smithovou. Porazil ji za 18 minut a
35 sekund. Byl to jeden z jeho nejdelších zápasů, ale to ještě nevěděl,
co ho ve wrestlingu čeká.

Andy sám sebe brzy jmenoval světovým šampionem ve smíšeném wrestlingu
a dokonce si nechal vyrobit vítězný pás, který pak také nabízel ženám,
jestliže ho porazí. Toto jeho zalíbení ve smíšeném zápasu odlákala a
znechutila mnoho diváků, kritiků a i ostatních lidí. Zápasy byly ale pro
Andyho dalším způsobem, jak z lidí dostat spontánní reakce. V tomto
případě byly ale reakce negativní. Andy se ovšem ničím nenechal odradit.
Zápasit ho bavilo, ale jeho manažerovi Shapirovi to čím dál více ztěžovalo
práci. Sám Andy na zápasech neviděl nic špatného: „ Když zápasím,
hraju roli padoucha a snažím se ji hrát co nejlépe, aby mě lidé opravdu
nenáviděli. Ženy, se kterými pak zápasím, mě opravdu nenávidí. Já jdu
celou dobu s rolí, držím charakter a publikum nepozná, že je to jenom
role.“ Je otázkou, jestli to i v zápalu hry byla pořád jen role a
nebo do toho dával Andy vše. Ženy se snažil často nabudit tím, že je před
začátkem zápasu zesměšňoval a dokonce i urážel. Předváděl je jako
slepice a kokodákal na celé studio. Ženy se cítily velmi potupeny a Andyho
pak opravdu nesnášely. Ale i přesto se mu povedlo je skoro vždy porazit. Jen
jednou měl Andy namále.

Ona byla afro-američanka a vážila o něco více než on. Přesněji řečeno,
byla o sto liber těžší než Andy. Říkalo se jí Roxy. Potom, co ji Andy
sotva porazil, ho vyzvala na odvetu, kterou přijal. Před odvetným zápasem začal
Roxy trénovat profesionální mužský zápasník, šampión v těžké váze,
Jerry “Král“ Lawer. Andy opět vyhrál, ale bylo to ještě těsnější než
předtím. Obvykle po vítězném zápase začal Andy tancovat po ringu a jásat,
ale tentokrát, už po odpískání konce, nenechal Roxy vstát a držel ji stále
obličejem u země. Toto velmi popudilo diváky, ale hlavně to rozčílilo
Roxyného trenéra Jerryho. Ten skočil do ringu a shodil Andyho z Roxy.
Andy se doplazil k mikrofónu, do kterého začal sípat, že Jerry je nefér
a že se s ním bude soudit, protože on zápasí pouze se ženami. Tento zápas
měl hodně pozornosti, protože vedl k dalšímu, mnohem většímu. Lawer
veřejně vyzval Kaufmana, aby si to vyřídili jako muž s mužem, místo
návštěvy soudu. Andy se ze začátku zdráhal, protože jediný muž, na kterého
zatím ve své kariéře narazil byl Albert Goldman, autor životopisné knihy o
Elvisu Presleym, která Andyho rozzuřila. A ten jeho výzvu k zápasu odmítl.
Nakonec ale Andy Jerryho návrh přijal. Tento zápas, který se konal v hale
Cliseum v Memphisu, ovšem neskončil pro Andyho příliš šťastně.
Nejenom, že podle předpokládání zápas nevyhrál, ale Jerry dokonce Andymu
vážně poranil krční páteř, když ho zarazil hlavou do podlahy. To vedlo k velice
dlouhému a veřejně sledovanému roku v čele s Andym Kaufmanem a
Jerry Lawerem. Oba dva poté vystoupili jako hosté v epizodě pořadu
“Late Night with David Letterman“, kde se Jerry Lawer velmi rozčílil a
shodil Andyho, který měl ještě nákrčník kvůli předchozímu incidentu v ringu,
ze židle. Andy začal vykřikovat sprosté nadávky, vylil Lawerovi do obličeje
hrnek s kávou a poté utekl ze studia. A toto všechno se odehrálo v živém
vysílání před diváky. Bezmocný Dave Letterman seděl celou dobu ohromený
za stolem a snažil se alespoň udržet kontrolu sám nad sebou. Andy se rozhodl
Jerrymu pomstít s pomocí jiného zápasníka, který ho nesnášel stejně
jako on. Když Jerryho porazil, držel ho při zemi a čekal až Andy přeleze
do ringu a sám ho zbije. Pak “krále wrestlingu“ podle Andyho přání
zarazil hlavou do podlahy, tak jako to před nedávnem udělal on Andymu . Tímto
Andyho spory s Lawerem skončily, tak jako skončila Andyho wrestlingová
kariéra.

I přestože celá tato věc s wrestlingem a Jerry Lawerem bylo pouhé
divadlo (!!!), Andymu to nevadilo, protože kdyby nic, tak alespoň pobavil diváky
a o to mu přece vždycky šlo. A hlavně, žádný jiný bavič neudělal nikdy
předtím něco takového…

Ale wrestling nebyla v té době jeho jediná aktivita. Pořád
vystupoval v The Carson Show, Letterman’s Late Night, Saturday Night Live
(až do té doby, co byl na podzim roku 1982 vyhozen), v komediálních scénkách
v pořadu Fridays a samozřejmě v seriálu Taxi, který je asi nejznámější
z televizních pořadů s Kaufmanem. V jedné epizodě Fridays,
kterou vysílala televizní stanice ABC, udělal velké pozdvižení. Andy měl
představovat zfetovaného muže na večeři se svou přítelkyní, když se po
začátku této scénky zvednul a prohlásil, že tohle on neumí a že zfetovaného
hrát nechce a nebude. V tu chvíli samozřejmě pustili reklamy a začali
Andymu vysvětlovat, že je to jen legrace a ať nedělá problémy, že se teď
všem veřejně omluví a pojedou dál. Po znovuspuštění živého vysílání
se Andy obrátil na kameru, jako že se chce omluvit a řekl: „Lidé z produkce
chtějí, abych se vám omluvil, ale to já neudělám. Nesouhlasím s tím, že
tu mám předvádět někoho pod vlivem drog. A teď určitě zase pustí
reklamy. To dělají vždycky, když s něčím nesouhlasí.“ A měl
pravdu. V televizi opět běžely upoutávky na různé produkty. Andyho z ABC
vyhodili a řekli mu, ať už se tam nikdy nevrací. Ale nutno říct, že tímto,
pro některé nepodařeným výstupem, si získal opět mnoho příznivců.

Začal pořádat mnoho živých show ve velkých divadlech a halách, z nichž
nejznámější je předvánoční vystoupení v roce 1982 v Carnegie Hall
v New Yorku. Nejen, že průběh show byl naprosto šokující a velkolepý
(Andymu umřela na pódiu hollywoodská ženská hvězda starých westernových
filmů, když po ní chtěl, aby mu ukázala, jak jezdí na koni. Andy začal
volat o pomoc nějakého doktora z publika a nakonec starou paní oživili
– v tu chvíli všichni pochopili, že to celé bylo zinscenované), ale
Andymu se podařilo něco jedinečného, díky čemu celé vystoupení získalo
nenahraditelnou hodnotu. Po skončení celé show pozval všechny diváky na sušenky
s mlékem. Měl připravených několik autobusů u východu, kterými
odvezl celé obecenstvo do blízké kavárny, aby si snědli několik výborných
sušenek a zapili to čerstvým mlékem, které pro ně zařídil.

V době těchto živých vystoupeních měl Andy naprosto největší
popularitu, která přetrvává dodnes díky tomu, že Andy už neměl bohudík
nebo možná bohužel šanci udělat další šokující akci, která by ho
mohla opět strhnout dolů. Svou brzkou a nečekanou smrtí zůstal Andy v paměti
lidí právě takový, jaký býval v době svých největších úspěchů.

V. KAPITOLA

MUŽ NA MĚSÍCI

Den díkůvzdání 1983 trávil Andy jako obvykle u svých rodičů. Všechno
bylo tak jako vždy. Maminka připravovala svátečního krocana, Andyho
sourozenci ještě nedorazili a Andy si u krbu povídal s otcem. Všichni
byli šťastní, že je Andy po dlouhé době zase doma, jen maminka se ho neustále
vyptávala na jeho zdraví, protože se jí nepozdával Andyho častý a nepěkný
kašel. Andy měl pocit, že je nachlazený, vždyť byla zima, tak tomu nevěnoval
velkou pozornost. Ale o měsíc později byl jeho kašel o mnoho horší a na
naléhání přátel a rodiny podstoupil komplexní vyšetření. Závěr byl
pro Andyho, který nekouřil a nepil od studentských let, šokující. Vzácná
forma rakoviny plic v pokročilém stadiu. Nádor byl málo obvyklý, nedal
se operovat ani léčit. Podle doktorů mu zbývaly tři měsíce života. Andy
svou nemoc dlouho tajil. První komu to řekl byl přítel Bob Zmuda, manažer
George Shapiro a jeho snoubenka Lynne Marguliesová: „Jednou v noci,
mohly být tak dvě hodiny ráno, zavolal Boba a George, aby k nám přijeli.
Vzbudil mě a všechny tři si nás posadil ke stolu. Takové jednání bylo pro
Andyho typické, ale cítila jsem, že tentokrát nejde o vtip. Oznámil nám,
že má rakovinu a tři měsíce života. Tak strašně jsem si přála, aby to
byl jen nový trik.“ Každý reagoval jinak. Bob začal rozvíjet, jak se to
musí udělat, aby to lidi chytlo. Myslel si, že je to nový Andyho nápad a
ani na chvilku nezapochyboval, že by to mohla být pravda. Manažer Shapiro
hned Andymu skepticky oznámil, že tohle přece nemůže vyjít. Ale Andy
jejich teorie uťal : „Tohle není vtip. Je to pravda. Mám rakovinu.“

Rodičům to oznámil až koncem února 1983, protože jeho matka byla vážně
nemocná a on jí nechtěl ještě více přitížit. Když se to však po ještě
další době dostalo na veřejnost, většina lidí to považovala za další
Andyho žert. Dokonce když se už pohyboval jen na kolečkovém křesle,
zastavovali ho lidé na ulici a říkali mu: „Vstávej, Andy. Tahle hra na
smrt je už trochu moc,“ Léta, kdy si takto opravdu vymýšlel on sám a
nikdo nevěděl co je a co není pravda, zmátla lidi natolik, že nevěděli co
mu mohou věřit. Andy v té době navštěvoval chemoterapii a jeho vzhled
po této léčbě mnozí lidé považovali za součást “hry“. V březnu
1983 se Andy rozhodl terapii ukončit, protože od Burta Lancastera slyšel o
domorodé léčbě, při které vkládá léčitel ruce pacientům do těla a
vyjme nemocné orgány. Se svou snoubenkou Lynne se tedy začal chystat na Filipíny
za zázrakem. „V tomhle byl Andy fakt divný – na jedné straně šílený
manipulátor, na druhé straně naivní dítě,“ komentovala jejich cestu později
Lynne. Všichni jeho přátelé a zvláště celá rodina doufala, že by mu léčitel
mohl pomoct, i když většina z nich této metodě nedůvěřovala. Před
odjezdem ještě stihli Andy s Lynne navštívit premiéru filmu Snídaně
s Blessie, při jehož natáčení se seznámili. Na Filipínách zůstali
ještě několik týdnů po té, co mu filipínský léčitel Jun Labo vyjmul z těla
velký nádor. Dnes se ví, že tato léčitelská metoda, v té době
novinka a velký hit, byl pouze podvod. Léčitelé nikdy do těla nepronikli a
už vůbec z něho nikdy nic nevyjmuli. A kousky tkání, o kterých si lidé
mysleli, že jeto jejich orgán nebo nádor, nebylo nic jiného než ovčí střívka
a jiné zvířecí vnitřnosti. Ale i tak se Andymu po zákroku značně ulevilo
a začal i lépe vypadat. Zvláště když přijel jeho přítel Bob Zmuda:
„Vzpomínám si na to jako by to bylo včera. Když jsem opět po pár týdnech
viděl Andyho, vypadal o mnoho lépe. Skoro bych zapomněl, že před nedávnem
jezdil na vozíčku a Bylo to s ním opravdu špatné. Jeho psychika byla
úžasná. Tak jako on dříve manipuloval s lidmi a vsugeroval jim nějakou
situaci nebo pocit, tak tehdy on sám léčbě stoprocentně uvěřil a byl přesvědčený,
že mu léčitel pomohl a on se teď začne uzdravovat.“ Ale když se opět všichni
tři vrátili do Los Angeles, Andymu se okamžitě velmi přitížilo. Poslední
měsíce trávil Andy nejčastěji na terase svého domu, pozoroval západ
slunce, nechával si předčítat knihy a noviny, ale nejčastěji jen tak ležel
pod dekou a díval se kolem sebe. Pořád ale věřil v zázrak a nevzdával
se naděje. Měl moc rád život, lidi a srandu. Nechtěl ještě umřít.

V posledních dnech Andyho života s ním v nemocnici byla
jeho dávná přítelkyně a někdejší milenka Elayne Booslerová, která s ním
trávila většinu času povídáním: „Nemohla jsem věřit tomu, že Andy umírá.
Ve skutečnosti to tak vůbec nevypadalo. Pořád jsme mluvili – o ničem a o
všem. Díval se na mě a potom jednoduše řekl: Měj ráda svůj život. Odpověděla
jsem po pravdě: Díky tobě budu.“ Zemřel kolem půl sedmé večer 16. května
1984 s očima doširoka otevřenýma. „Když mu je chtěla sestra zatlačit,
znovu se otevřely. Proto řekla: hele, ten chlap ani neví, že umřel,“ tvrdí
Booslerová.

Na pohřbu, který se konal dva dni po Andyho smrti, se sešlo asi tři sta
lidí. Mnoho z nich stále doufalo, že je to jen další Andyho žertík a
pořád chodili kolem rakve šťouchali do těla. Robert “Morty“ Morton, výkonný
producent jednoho Andyho pořadu, vyprávěl, že mnoha lidem musel potvrdit, že
na pohřbu opravdu viděl Andyho tělo. Mnoho lidí také doufalo, že na pohřbu
promluví Tony Clifton, jako nejznámější Kaufmanovo alter ego, řekl Robin
Williams, který se také zúčastnil.

Nicméně i šestnáct let po smrti je Andy Kaufman znám jako jeden z nejlepších
amerických komiků. Mnoho lidí stále doufá, že Andy vlastně nikdy nezemřel.
A jeden Andyho dobrý přítel dodnes tvrdí: „Pokud by byl někdo schopen
takového žertu, tak jedině Andy. Vrátí se tak dvacet let po své předstírané
smrti a znovu začne jeho kariéra.“ Tento názor má po celém světě nemálo
zastánců. A ti, kteří tomu nevěří, si to alespoň tajně přejí.

Andyho popularita zasáhla nejen celou Ameriku, ale díky českému režisérovi
i celý svět. Na nápad vyrobit film o Kaufmanovi, přišel Miloš Forman už v polovině
devadesátých let. Nikdy nezapomene na to, jak na něj působilo první Andyho
vystoupení, které shlédnul po příchodu do USA na začátku sedmdesátých
let: „Několik prvních minut mi ho bylo opravdu líto, jak byl patetický.
Chtělo se mi ho vzít kolem ramen a říct mu: hele, radši ti seženu nějakou
jinou práci. Ale během dalších pěti minut jsem – všichni v publiku
jsme leželi smíchy na podlaze a ani jsme nevěděli proč. To mě dostalo. A
potom, kdykoliv jsem ho viděl v televizi nebo o něm slyšel mluvit, přitahovalo
mě to jako magnet.“ V roce 1994, dva roky po té, co americká skupina
R.E.M. nahrála o Kaufmanovi písničku Muž na měsíci, jejímž názvem se
Forman nechal později inspirovat, se začalo na projektu pracovat. I přes všechny
problémy a nezdary, vyšel do kin v roce 1999 film o Andym Kaufmanovi,
nazvaný Muž na měsíci. K nahrání hudby si Forman pozval R.E.M., kteří
vlastně začali se zpracováním tématu Kaufman. Největší problém byl, jak
se Forman přiznal, že o Andym nikdo nic doopravdy nevěděl. Prohlédli stovky
fotografií, shlédli desítky záznamů Andyho vystoupení, promluvili s jeho
přáteli, známými a rodinnými příslušníky a stále o excentrickém umělci
nic pořádného nevěděli. Právě na nejednoznačnosti jeho osobnosti a na
množství legend, které kolem sebe za svůj život vytvořil, celý projekt
skoro ztroskotal. „ Andyho chování, které se podle měřítek běžné
lidské psychologie nedalo předpokládat, vytvářelo dobrý základ pro filmový
příběh. Dokonce i jeho nejbližší přátelé dodnes tvrdí, že o něm
vlastně nic nevědí. Každý se před ním musel mít na pozoru,“ vysvětlil
Forman, proč ho postava tak zaujala a proč se jen tak lehce nechtěl tohoto
filmu vzdát. Obrat přineslo až setkání s poslední Kaufmanovou
snoubenkou Lynne Marguliesovou, která pronesla nevinnou poznámku: „Ale vždyť
opravdový Andy Kaufman ani neexistoval!“

Elvis Presley, cizinec, zápasník, Tony Clifton, neviditelné dvojče
Dhrupick, přistěhovalec, lidový zpěvák, Nathan Richards, kazatel, fakír,
Tony Piccinnini, kouzelník, Nathan McCoy, robot, provokatér a detektiv. To vše
dávalo dohromady Andyho Kaufmana. Člověka s takovým množstvím jeho
“já“ a přece bez vlastní identity.

logo horoskopy
logo humor
logo sms
logo nejhry
logo najdemese
logo tri65dni
logo tvp
Seminárky, referáty, skripta, mat. otázky Studijní materiály
Seminárky, referáty, skripta, mat. otázky
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Úterý 17. 7. 2018 Svátek má Martina
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz