BOMBAY - VELKOMĚSTO VERSUS SLUMY

Typ Seminární práce
Počet stažení 78
 
Doporučit Zaslat na email Zaslat na email
Stáhni
Vloženo 06.4.2006
Počet stran 14
Velikost 29 KB
Typ souboru Jednoduchý text

Bombay - velkoměsto versus slumy

I. Bombaj – historie a současnost

Bombaj dnes

Bombaj je hlavním městem státu Maharáštra. Je to druhé největší město,
v indických jazycích nazývané Mumbai (viz mapa na obr. 4) podle
hinduistické bohyně rybářů Mumbaí Deví. Rozkládá se na sedmi ostrovech
v Arabském moři. Colaba, Old Woman´s Island, Bombay, Mazagon, Worli,
Parel (zde se nachází oblast slumů – Daráví, viz. níže), Mahim.
Obsahuje plochu 436 kilometrů čtverečních. Je jedním z nejvýznamnějších
hospodářských a kulturních středisek republiky. Pro svou významnou polohu
je nazýváno branou Indie. Stavbu, která odpovídá významu tohoto slova tu
také mají. Stojí na nábřeží, má podobu skutečné brány a vejde se pod
ni šest set osob. Byla postavena roku 1911 na počest anglického krále. Vedou
od ní schody až k vodě (viz obr. 3). Naproti přes ulici tu dominuje
moderní hotel Tádžmahal, palác pro bohaté turisty.

Historický vývoj

Do období kolonizace byla Bombaj nevýznamným rybářským městečkem.V roce
1534 bylo území dnešní Bombaje obsazeno Portugalci, později (přesněji
roku 1661) se dostalo pod nadvládu Angličanů, kteří na něm v roce
1672 založili pevnost. Od konce 17. století sloužilo jako opěrný bod britské
kolonizace. V roce 1708 zde byla založena Východoindická dopravní společnost
(viz mapa na obr. 1). V 19. století se v něm rozvíjela průmyslová výroba
a začala se formovat obchodní a průmyslová buržoazie.

Hospodářství

Strukturou svého hospodářství se Bombaj významně odlišuje od starých
měst ležících ve vnitrozemí. Po otevření Suezského průplavu
(17.11.1869) se stala nejdůležitějším vývozním přístavem a křižovatkou
námořních linek směřujících na Dálný východ. Nyní zajišťuje
Bombajský přístav 40% indického dovozu a 35% vývozu. Vycházejí z něho
nejdůležitější železniční magistrály směřující do Dillí, Kalkaty a
Madrasu. Mezinárodní letiště Santa Cruz je významnou křižovatkou leteckých
linek spojujících Evropu s Asií a Austrálií. Protože leží blízko
hlavní oblasti pěstování bavlny, rozšířil se v ní textilní průmysl,
který dnes představuje celou jednu čtvrtinu indického bavlnářství.
Rozvinula se i zde i petrochemie a těžké strojírenství. V jejím zázemí
pracují tepelné a vodní elektrárny, v nedaleké Trombaji byl vybudován
atomový reaktor. Bombaj se také stala významným střediskem filmového průmyslu
(Bollywood), obchodu a bank. V Bollywoodu se ročně natočí přes tři
sta filmů různých žánrů, což představuje dvě třetiny celonárodní
produkce.

Politika

Bombaj se výraznou měrou podílela na politických dějinách Indie moderní
doby. Bylo tu jedno z prvních ohnisek celo-indického národního uvědomění
a osvobozeneckého boje a stala se střediskem dělnického hnutí. Roku 1908 v ní
proběhla první stávka průmyslového dělnictva. Byla dějištěm četných
stávek a revolučních bojů i historického povstání indických námořníků
proti koloniální vládě po druhé světové válce. Rušný život a politická
aktivita obyvatelstva jsou příznačné pro Bombaj i dnes.

Bombaj – město kontrastů

Bombaj je plná nejrůznějších kontrastů. Velkoměsto západního typu a
strohé příbytky těch nejchudších. Bohatí úředníci, politici, obchodníci,
turisté a lidé, kteří umírají hladem a žijí v neskutečných
hygienických poměrech. Nejdůležitější letiště jižní Asie a vlaky ověšené
Indy spěchajícími do práce nebo vesničany, kteří hledají práci, štěstí
a dostatek jídla v tomto neobyčejném městě. Bombaj je jakousi směsí
západní kultury plné mrakodrapů, bank, úřadů, supermoderních hotelů a
kultury asijské, chrámů, hinduistů, buddhistů a orientální atmosféry.

II. Ostrov Bombaj

Bombay Island

Ostrov Bombaj (Bombay Island), ostrov o velikosti šedesáti osmi čtverečních
kilometrů, představoval v koloniální době ideální obchodní prostor
se skladovacími plochami a překladišti zboží. Dnes hrozí Bombajské City
zalknutí a její situace se zdá neřešitelná. Plány na přemístění
centra na východ a na sever, stejně jako pokusy o rozšíření tři sta
kilometrů železniční sítě a převedení části dopravy na trajekty a
zrychlené autobusové linky ztroskotaly. Příčinou je nepochopení situace,
byrokracie a především korupce. Tři milióny lidí se tedy nadále den co
den tísní v železničních vozech a ráno a večer musí počítat až
se čtyřmi hodinami strávenými jízdou. Když je přerušena dodávka elektřiny
nebo onemocní tři strojvůdci zároveň, dopravní kolaps je nevyhnutelný.

Doprava

Vozy příměstské dopravy jsou sice konstruovány pro 1850 cestujících,
ale jejich kapacita se zdá nevyčerpatelná. Na kovových lavicích, v prostoru
mezi nimi, ve dveřích a někdy před nimi se v době špičky směstná i
4 500 pasažérů, dvanáct na jednom čtverečním metru. Nemusíte se dívat z okna
a stejně poznáte ve které části se nacházíte. Nejprve přijde hnilobný
pach močálů, potom čpavkový kouř továren, nasládlý odér skládek a
nakonec sem pronikne vůně dřevěného uhlí a kari, což znamená, že vlak
dorazil na okraj města – mezi obydlí chudiny.

III. Nová Bombaj

Podle vládních představ by měl být chaos v bombajském centru dávno
minulostí. Již před dvaceti lety tu otevřeli za účasti prominentních
politiků nejvýznamnější architektonický komplex celého subkontinentu –
Novou Bombaj. Navi Mumbai, plánovaná jako perspektivní hospodářské a
administrativní středisko místo zahlcené City, měla podle propočtů odvést
proud cestujících ze severu a stát se symbolem indické cesty k budoucnosti.
Velkolepě pojaté nádraží Belapur bylo oslavováno jako brána k moderní
Indii. Dnes sedí před nádražím osamělý čistič bot. Marně čeká na příliv
vysokých úředníků, ředitelů bank, manažerů a zahraničních investorů.
Před dvěma lety si koupil toto místo za sedm tisíc rupií a doufal, že mu
pomůže k vyšším výdělkům. Moderní stavby v okolí nádraží
však zejí prázdnotou. Nová Bombaj nemá dostatek asfaltových příjezdových
silnic, autobusových linek, pošt a další infrastruktury a není tu nic, co
by přitahovalo velké firmy a obchody. Navi Mumbai se tak stala nekropolí
urbanistických koncepcí.

IV. Bombaj – město pracovních příležitostí

Hledání štěstí

Podle statistiky přichází den co den do Bombaje 1500 nových usedlíků.
Toto průmyslové a přístavní město, z něhož plyne 30 procent daňových
příjmů země a které jen ve svých textilkách dává práci více než 400
000 dělníků, přitahuje přímo magicky bezzemky a chudáky zápasící s hladem
z celé Indie. Bombaj produkuje tolik odpadu, že se z něho uživí
100 000 uklízečů. Hodnota nově zpracovaného šrotu, skla, papírů a hadrů
přesahuje 250 miliónů DM. Bombaj slibuje práci každému, i lidem bez
kvalifikace i negramotným, jejichž jediným kapitálem jsou svaly, šikovné
ruce nebo mazanost. Mnoho lidí přichází do Bombaje zlákáni filmovým průmyslem
Bollywoodu, kde vždy zvítězí dobro. A když někdo skončí na ulici v chudobě,
Indové to přisuzují hříchům z minulých životů.

Život na ulici

Kolik prostoru potřebuje člověk k životu? Gíta bydlí na starém
jutovém pytli. Když chce vstát, tlačí hlavou do tenké střechy z hadrů
a cárů plastu (viz. obr. 11). Celý tento ubohý přístřešek ji sahá sotva
po kolena. Když natáhne levou ruku, dotkne se rezavé stěny mostu, na kterém
žije, když natáhne pravou ruku může si sáhnout na nohy chodců, kteří ji
bez povšimnutí míjejí. Každých pár vteřin se ji roztřese půda pod
nohama. To mají na svědomí auta které ji míjejí ani ne ve vzdálenosti
jednoho metru. Dítě v jejím náručí neustává plakat, je to šest dní
staré děvčátko narozené tady na mostě. Ještě nemá jméno. Ale je to vůbec
důležité? Vždyť ona sama neví kolik je jí let. Důležitější je, co
dnes přinese Šiva domů. Šiva je její muž. Odvedl si ji z prašné
vesnice, kde bylo víc hladu než práce a odvezl vlakem do Bombaje, kam jel
hledat štěstí. Hned jak Šiva přijel do Bombaje, začal na smetišti. Se svým
starým šroubovákem zahnutým do tvaru háku zápasí dennodenně s vranami,
psy, krysami a lidskými soky. Specializuje se na plasty, protože za ně se
nejvíc platí. Podle kvality od tří do devíti rupií za kilo. Čtyřicet
rupií přinese domů vždycky, někdy i sto nebo ještě víc. Z toho však
deset rupií padne na podplacení místních uklízečů. Při takovém výdělku
si může dovolit dvakrát denně teplého jídla do sytosti. O tom se jim na
vesnici daleko na severu ani nesnilo.

V. Zarážející fakta

V době dopravní špičky mezi devátou a dvanáctou hodinou není
problém pěšky předehnat auta. Jejich plechová lavina se suna do města
rychlostí pouhých šest kilometrů za hodinu. Na příměstských vlacích visí
zvenčí u zamřížovaných okének hrozny lidí.

Kdo přijde pozdě do práce, může ji ztratit. Čas jsou peníze. V mnoha
přeplněných restauracích pobízejí vývěsky hosty ke spěchu: „Nezůstávejte
u stolu déle, než je nutné – nanejvýš patnáct minut!“ Dusivý mrak nad
městem posilují den za dnem 2 000 tun jedovatých průmyslových odpadů, do
moře vychrlí Bombaj denně 1,6 miliardy litrů nefiltrovaných odpadních vod.
Pitná voda je na příděl. I v lepších částech města teče nebo jen
kape voda z vodovodu nejvýše čtyři hodiny, často je špinavá, nezřídka
přímo zdravotně závadná. Kdo na to má, dává si cisternou přivážet
vodu pramenitou. Výpadky proudu jsou na denním pořádku.

VI. Indické slumy v číslech

Indické slumy řečí čísel

70 miliónů Indů žije v nehygienických chatrčích, ilegálních slumech,
nebo jen tak na chodníku bez jakéhokoliv přístřešku. Každým rokem jich přibude
asi 15 miliónů, 68% z nich jsou ženy a děti. Jeden ze tří obyvatel, žijících
ve městech žije na pokraji chudoby. Úmrtnost novorozeňat byla snížena ze
135 z tisíce (1970) na stěží 80 z tisíce (1990). V programu na pomoc slumům
pracuje přes 20 000 zdravotníků.

Bombajské slumy řečí čísel

První sčítání obyvatel žijících ve slumech v Bombaji bylo roku
1976. Tehdy to bylo asi 2,8 miliónů lidí, žijících ve 1 680 osadách. Sčítání
z roku 1983 odhalilo 4,3 miliónů obyvatel v přibližně 925 000 chatrčích.
Na ulici bez přístřešku žije nyní asi 700 000 lidí. Ve slumech (3,5%
plochy Bombaje) žije ke dnešnímu dni 40% obyvatel Bombaje. V těchto
oblastech dosahuje hustota zalidnění až neuvěřitelných 400 000 osob za čtvereční
kilometr. Asi 50% slumů je soukromých.

VII. Strašák plánovaného rodičovství

Každý, kdo se v Bombaji uchytí, přivleče s sebou podle
statistiky dvacet rodinných příslušníků. „Bombaj je něco jako nafukovací
balón,“ říká sociální pracovnice. „Jednou musí prasknout.“ V tomto
městě, kde počátkem tohoto století žilo 900 000 lidí, se jich dnes hemží
přibližně 12,6 miliónů. Průměrná hustota obyvatelstva na čtvereční
kilometr činí přibližně 40 000 osob.Každý rok k tomu přibývá přes
půl miliónu přistěhovalců z venkova. A počet porodů převyšuje počet
úmrtí o přibližně 200 000. Ženy jsou přímo továrny na děti. Rodí
jednu dceru za druhou, dokud nepřijde na svět očekávaný syn. Indická společnost
je upjatá na syny. Syn je pracovní síla a životní pojištění zároveň.
Musí se starat o své rodiče, dokud jsou naživu. Dcera naproti tomu stojí
peníze. Po sňatku opouští rodiče. Tradiční věno, zákonem zakazované,
ale společenskou praxí vyžadované, přivedlo už milióny rodin na mizinu,
vedlo k mnoha zločinům a sebevraždám. Už dnes žijí v Bombaji
statisíce doslova na dlažbě. Pokud neměli to „štěstí“, aby si našli,
či postavili chatku z plechu, plastů a odpadků, spí v domovních
vchodech, na chodníku, v odpadních stružkách. Těm šťastnějším a
rychlejším se podařilo obsadit betonové roury jimiž měla být před lety
modernizována bombajská kanalizační síť. Demograf a futurolog Dr. Rašmí
Majur prohlašuje: „Bombaj je synonymem nefalšované anarchie.“

VIII. Bombajská železnice

Železnice

Takový je chudinský život v Indii. Denně proudí od Madrasu v přecpaných
vlacích stovky a tisíce nových Indů hledající štěstí a lepší živobytí.
Noví obyvatelé Bombaje se usazují v severní části města nebo přímo
u železnice spojující chudinský sever s obchodním a výrobním centrem
na jihu. Jízda touto železnicí je pro místní obyvatele každodenní zkouškou
odolnosti. Mnozí berou toto pravidelné stěhování národů jako kondiční
sport, jiní se s několika hodinami denně strávenými ve vlaku (často
spíše na vlaku, viz obr. 15) už dávno smířili. Vagóny ověšené hrozny
cestujících budou patřit k obrazu tohoto města zřejmě ještě v daleké
budoucnosti. Z obytných předměstí vyrážejí každé ráno ve dvou až
tří minutových intervalech rezavě červené vlaky společnosti Central a
Western Railway, aby o několik desítek kilometrů jižněji vysadily obyvatele
severních „nocleháren“ na dvou koncových nádražích: Victoria Terminus
a Churchgate. Ve špičce se tady vyrojí až devadesát tisíc cestujících za
hodinu. Jenom několik desítek minut jízdy dělí starou Bombaj s vleklými
problémy chudoby a slumů od města skleněných budov, klimatizovaných kanceláří
a prosvětlených hal. Koncentrace pracovních příležitostí tu odpovídá
hustotě obyvatel – dvanáct tisíc lidí na každém čtverečním kilometru,
třikrát víc, než je bombajský průměr. Tady se rozhoduje o padesáti
procentech indického zahraničního obchodu a odtud také plyne čtyřicet
procent z celostátně vybrané daně z příjmu.

Slumy na kolejích

Více než čtyřicet tisíc chatrčí se dnes tísní sotva metr daleko od
kolejišť obou železničních společností. Půda, jež tvoří bezpečnostní
pás kolem trati, se oficiálně nesmí zastavět. Postupně se na této „zemi
nikoho“ začali usazovat nově příchozí a vznikaly slumy. Dnes je oblast
chudinských příbytků v Bombaji největší na světě. Na úseku mezi
stanicemi Tilak a Nadar byl prvním průkopníkem Anwar Hussain, bývalý
prodavač bonbónů. Před patnácti lety si tu postavil chatrč a jako samozvaný
majitel začal přidělovat parcely nově příchozím. Dnes je správcem 202
obydlí, pro která zajistil elektřinu, vodu, základní školu a dva chrámy.
Za výstavbu každé chatky inkasuje zálohu 3000 rupií a navíc vybírá měsíční
inkaso: dvě stě třicet rupií nájem, sto elektřina a dvacet voda. Obyvatelé
si na tento způsob zvykli a nespokojenost dávají najevo jen tehdy, když
najednou „vyschne“ všech jedenáct vodních kohoutků nebo je přerušena
dodávka elektřiny a oni musí vytáhnout olejové lampičky. Podobné správce
bychom našli i v jiných slumech, místní označení pro ně je „slumlord“.

Slumy z plechu, fólií a dřevěných desek nejen hyzdí okolí trati a
znamenají bezpečnostní riziko provozu, ale brání i případnému rozšíření
železnice. Železničním společnostem nezbývá než je tolerovat. Pokud by
se totiž rozhodly chatrče zbourat, podle zákona by musely jejich obyvatelům
zajistit jiné ubytování. Představitelé slumů mají navíc známé v městské
radě. Práce strojvůdce není v těchto podmínkách rozhodně záviděníhodná.
Obyvatelé si na blízkost železnice zvykli a považují ji za součást svého
životního prostoru (viz. obr. 16). Pro strojvůdce je těžké odhadnout,
jestli jen čekají a včas uskočí, anebo přijíždějící vlak skutečně
nezaregistrovali. Pět až sedm smrtelných úrazů denně patří také k obrazu
bombajské železnice. Nemluvě o zraněných, kteří vypadnou z přeplněného
vagónu nebo se při jízdě neudrží na jeho vnější stěně.

IX. Daráví

Kdo chce vědět, jak Bombaj vzkvétá, musí navštívit Daráví. Daráví
je největší z 87 chudinských čtvrtí města. Optimisté odhadují, že zde
žije 500 000 lidí, pesimisté uvádějí 700 000. Daráví je největší
nouzové sídliště na světě. Už zdejší hlavní třída je jen ztěžka sjízdná.
Nedlážděná vozovka je rozervána krátery jako po bombardování. Hromady
odpadků, mezi nimiž muži pečou chlebové placky a ženy suší prádlo, nutí
k jízdě slalomem. Když prší, stává s z ní lepkavý močál
se záludnými dírami, v nichž se malé dítě může snadno utopit. Po
pravé i levé straně stojí chatrče a ubohé boudy z vlnitého plechu
tak těsně vedle sebe, že v uličkách se nedá ani rozpažit. Na
prostoru, který by nám nestačil ani na garáž, se zde tísní patnáct až
dvacet lidí. O mnoho větší nejsou ani dílničky, ve kterých dvacet až třicet
dělníků za denní mzdu třiceti rupií zdobí sárí třpytivými výšivkami,
vyrábějí gumové sandály, vaří z kostí mýdlo nebo očišťují kozí
kůže solí a pak je vydělávají. Páchne to tu naftou, výkaly, kouřem a
zdechlinami, hnijícími rybami a alkoholem. Příkrov tropického vedra prosáklého
potem – 80 procent vlhkosti, 35 stupňů ve stínu – visí nad touto lidskou
kloakou, kde bydlí žebráci a pomocné síly z úřadů, ale také učitelé
a zdravotní sestry, když si nemohou dovolit normální bydlení. Chodcům se
pod nohama míhají krysy plaší lesklá hejna much pasoucích se na hromádkách
trusu. Na jednoho člověka v Bombaji připadne asi tisíc krys. Některé
jsou tak velké, že se jich bojí i kočky. V noci se krysy pouštějí do
spáčů. Okusují jim zrohovatělou kůži na nohou tak opatrně, že se lidé
teprve ráno leknou, když jim ze sandálů teče krev.

Daráví je ideální semeniště nemocí všeho druhu, uživí se zde přes
700 lékařů. Dr. Hariš je odborník na choroby kožní a pohlavní. Od rána
do večera se u něj vystřídá dvacet až třicet pacientů. Ještě častější
jsou nemoci vyvolané cizopasníky a oční neduhy. „Zdejší lidé ani nemají
tušení, co je hygiena,“ říká. „Když jim říkám, aby si čistili
zuby, myli ruce nebo vařili zeleninu, zacpávají si uši. Čekají zázraky.
Chtějí, abych jim pokládal ruce na břicho, a tak je zbavil bolestí. Jsou
jako děti.“

X. Zločinnost

Ve slumech, jaké jsou v Daráví, vládne mnoho malých podsvětních
velmožů. Jejich teritoria chrání svalnatí strážci, zabijáci jim zjednávají
respekt. Přerušují dodávku elektrického proudu, dávají si platit za každé
vědro vody ze studní, nad nimiž mají kontrolu. Přivádějí za provizi k rozumu
zatvrzelé dlužníky a prodávají po čtverečních metrech bezdomovcům ještě
neosídlený močálovitý terén, který vlastně patří městu. Děti ve
slumech vyrůstají v prostředí prostitutek, narkomanů, a zločinců.
Mnoho mladých lupičů je pod vlivem drog. Nebo potřebují peníze, aby si
mohli opatřit dávku „hnědého cukru“ a jeho prostřednictvím to blaho,
které jim život upírá. Hnědý cukr je odpadní heroin, smíchaný s jedem
na krysy, oxidem zinečnatým a karbolem. Každý den zemře na účinek této
drogy pět lidí. Roku 1985 bylo vyznavačů hnědého cukru asi 15 000. Dnes se
počítají na statisíce. V Bombaji se prodá ročně drog za tři
miliardy DM – je to 70% veškerého indického obchodu s omamnými látkami.
Magnáti organizovaného zločinu se vezou na vzrůstající vlně násilí. Půjde
– li to takhle dále, bude v Bombaji za chvíli vládnout chaos a
anarchie.

XII. Kde je řešení?

Vládní složky nenacházejí (nehledají?) řešení

Slumy. Kdo vyřeší jejich problém? Kdo dá práci tisícům, nebo
spíše miliónům, těchto chudáků? Kdo jim zajistí bydlení odpovídající
alespoň trochu hygieně? Kdo zbaví Bombaj, těchto ubohých přístřešků,
špinavých čtvrtí plných nemocí a krys, lidí spících na mostech, pod
plachtami, v domcích z vlnitého plechu nebo jen tak na ulici? Tyto a
mnoho dalších otázek si kladou nejen Indové. Ten kdo by se tímto problémem
měl zajímat nejvíce by měla být Indická vláda. Jenže volební triky, kdy
politické strany slibují vyřešení problémů slumů jsou bohužel většinou
slovy do větru. Politické lobby a korupce brání vyřešení tohoto ožehavého
problému. Všichni sice tvrdí, že je to pro ně problém číslo jedna a že
se snaží jej vyřešit, ale obyvatelé slumů to nijak výrazně nepocítili.
Slumlordi si podmazávají (a to velmi úspěšně) hlavní politické představitele
Bombaje a řešení je v nedohlednu. Milióny lidí dále strádají, den
za dnem je doprovází hlad, nemoci, špína. I když v mnohých vesnicích
na severu, odkud přijíždějí do Bombaje za prací, vládnou ještě horší
podmínky k živobytí.

Dobročinné organizace

V Bombaji, ale i jinde na světě, vzniká mnoho dobročinných
organizací na podporu lidí žijících ve slumech. Jejich práce je většinou
pod záštitou vlády. Snaží se jim zajistit zdravotní péči, vzdělání a
osvětu, co se týče plánovaného rodičovství a pohlavních chorob. Ale
jediným východiskem chudých rodin je porodit syna, který je bude muset živit
a starat se o ně, až do jejich smrti. A mytí a zdravý způsob života se jim
hnusí asi tak, jako nám ta špína, ve které žijí. Tvrdohlavost těchto lidí
jim brání od pomoci ostatních.

Program Deepalaya

Jednou z těchto organizací je spolek, který se zabývá hlavně problémy
dětí ze slumů a z ulice. Ti jsou od malička (pomineme – li špínu a
hlad) v kontaktu se zločinci, drogami apod. Nuzné podmínky je také nutí
pracovat od útlého věku. Tento problém se týká především oblasti hlavního
města, ale v Bombaji také není zanedbatelný. Děti pracují v průmyslových
oblastech za minimální mzdu. Specifickým případem jsou děti, pracující
na rybářských plošinách na otevřeném moři. Nemají téměř žádnou lékařskou
péči, nemají možnost se několik týdnů převlékat, udržovat hygienu a
mají omezený přísun potravy. Pracují mnohdy až 16 (v době tažení ryb
klidně 24) hodin denně. Deepalaya se snaží budovat tzv. Drop in centra na
pomoc těmto dětem. Není to ale vůbec levná záležitost. Tento program stojí
ročně až milión rupií na 400 dětí z chudinských čtvrtí. Projekt
Deepalaya se také snaží šířit osvětu obyvatelům slumů, týkající se dívek.
Jak již bylo řečeno, pro chudé rodiny je prioritou chlapec, který je uživí
a zajistí. Dívka má v této společnosti podřadné postavení. Jen se z ní
v budoucnu stane stroj na potomky. Deepalaya se snaží tyto děti vzdělávat,
naučit je základní hygieně, určitým dovednostem a znalostem, které uplatní
v pozdějším životě, když i ony budou mít své rodiny. Touto cestou
se již podařilo zajistit takovéto minimální vzdělání asi 22 000 dětí z chudinských
oblastí.

HDC

HDC (Health Development Centre) je další z mnoha organizací snažících
se pomoci strádajícím dětem ze slumů. Stejně jako předchozí program se
snaží děti vzdělávat v nejdůležitějších oborech. Snaží se jim vštípit
zásady hygieny, základní vzdělání apod. HDC funguje již od roku 1970 a do
té doby vychovalo více než 55 000 dětí. V současné době je přihlášeno
asi 3 600 dětí, na které je připraveno 110 učitelů. V rámci vyučování
se těmto žákům alespoň jedenkrát denně podává teplé jídlo. Speciální
program je připraven pro mimořádně nadané děti, kterým je umožněno
studovat dále. HDC se také snaží pořádat pro děti v chudinských čtvrtích
pořádat různé hry. Pořádány jsou turnaje ve fotbale, volejbale a jiných
sportech. Dokonce již existuje fotbalová slum – liga. Pořádány jsou
sportovní dny, při kterých pomáhají desítky dobrovolníků. HDC dokonce
založila jakési útočiště, nazývané „centrum milosrdenství“, pro
nejzanedbanější děti, které zde najdou přístřešek, jídlo a vlídné
slovo. Děti zde mohou chodit kdykoliv a kdykoliv mohou zase odejít. Provozují
i středisko pro lidi nemocné HIV. Poskytnou jim základní lékařskou péči
a pomohou jim v návratu do společnosti. Pomáhají také lidem najít práci.
Matkám, které nemohou opustit své chýše dodávají šicí stroje, aby mohly
pracovat. Přesto všechno, co se snaží tento dobročinný spolek udělat pro
dobro nejchudších obyvatelů nestačí. Mnoho lidí ani žádnou pomoc nechce
a dál o potravu bojuje s krysami, má klidně šest dětí, nemyje se a žije
si ve svém domečku s plastů, plechu, starého papíru a odpadků.

Chcete „mít“ dítě v Indii?

Chcete se i vy podílet na zlepšení situace ve slumech v Bombaji
a Dillí? Není nic jednoduššího, než se připojit k Internetu a
smluvit si sponzorský dar. A to sponzorský dar nejen ledajaký! Můžete si
vybrat konkrétní dítě a určitou částkou ho sponzorovat. Částka nemusí
být vysoká, o dítě se můžete „podělit“ s více lidmi. Pokud se
rozhodnete sponzorovat „své“ dítě v plné míře, samozřejmě můžete.
Budou vám zasílány studijní výsledky dítěte, vysvědčení, podrobný
popis vývoje a dospívání apod. Můžete si také zprostředkovat schůzku se
„svým“ dítětem a poznat jej na vlastní oči. Pokud i vy jste se rozhodl
sponzorovat studia dítěte v Indii, stačí se podívat na seznam použité
literatury, zabrousit na Internet a domluvit podrobnosti. I v České
republice existují lidé, kteří takto pomáhají dětem, kteří by si za
normálních okolností studia nemohli dovolit. Třeba i toto je cesta ze slumů
do lepšího života, bohužel jen pro malý zlomek vyvolených.

XII. Závěr

Shrnutí

Slumy jsou ožehavým problémem v Bombaji, v Asii, ale i v jiných
místech celého světa. Vznikaly sociálními nerovnostmi obyvatelstva a nyní
se jen těžko nachází řešení. Tito lidé většinou přichází do velkým
měst za šancí snadnějšího výdělku, nechtějí už hladovět. Proto se z vesnic
vypravují mnohdy s celými rodinami do velkoměst. Nejdříve „bydlí“
na ulici, na nádraží a různě, kde se dá strávit relativně bezpečně
noc. Později si postaví chatrč z odpadků, které nashromáždily, v tom
lepším případě. V tom horším přežívají například u železného
a rezavějícího mostu pod igelitovou plachtou. Kolem nich se prohání auta,
vlaky, krysy nebo jenom nevšímaví chodci. Za nějaký čas se jim narodí dítě.
Je to dívka. Měli smůlu, na chlapce si budou muset počkat. Dívka je bude stát
jenom peníze, vdá se, oni budou muset kupovat drahý svatební dar, dcera
odejde z domu a nebude je mít kdo živit, když budou nemocní nebo staří.
Tak si pořídí ještě jedno dítě. Pokud budou mít štěstí, tak se jim
narodí chlapec, který je bude živit po celý zbytek jejich života. Když se
jim nebude dařit pošlou chlapce vydělávat klidně ve dvanácti. Sami budou
trpět nepřeberným množstvím nemocí, vzdělání nebudou mít téměř žádné.
Čas od času potkají nějakého zdravotníka z dobročinné organizace a
budou se mu smát do očí, když jim bude vysvětlovat, co to je hygiena, plánované
rodičovství nebo hrozba HIV. Stejně jim nic nemůže pomoci, za jejich strádání
přeci mohou hříchy z minulého života, jak jim říká jejich víra.

Hodnocení, snaha o řešení

Lidé z oblasti chudinských čtvrtí nejen, že mají hlad, trpí
nemocemi atd., ale hlavně se většina z nich nesnaží na této situaci
nic změnit. Vládní složky a dobročinné organizace se sice snaží pomáhat,
ale jejich práce pomůže jen několika šťastným. Tím nechci jejich práci
nijak odsoudit, naopak jejich práci oceňuji a jsem zastáncem těchto
organizací a rád bych také přispěl. Ale s mojí i bez mojí pomoci stále
statisíce mužů, žen a dětí nejen z Bombaje, ale i z celého světa,
budou žít v těchto nuzných podmínkách. Kde je tedy řešení? Myslím
si, že tento problém zůstane ještě dlouho nevyřešen. Je to problém, který
se nevyřeší ze dne na den. Je to otázka let, v tom horším případě
i desetiletí. Musí se přebudovat celá struktura osídlení velkých měst, v tomto
případě Bombaje. Nejprve je nutné zamezit dalšímu nekontrolovatelnému přívalu
vesničanů ze severu. Ti mnohdy nic neumí a dopadá to tak, jak všichni víme.
Alternativním řešením by snad mohla být výstavba nového průmyslového
centra mimo Bombay City. Zajistit nové, humánní podmínky pro život těchto
chudých lidí by mělo být prioritou. Jenže všechno stojí peníze. Je to
asi problém dnešní doby, plné politických intrik a volebních soubojů, že
peníze nejsou na problémy, které by je potřebovaly ze všeho nejvíce. Až
ale jednou bude situace v Bombaji, nebo kdekoliv jinde, neúnosná, snad se
něco začne dít. Ale vraťme se k řešení, které byť je velmi utopické
a pravděpodobně dnes nerealizovatelné, zdá se mi být úměrné problému,
který v Bombaji vznikl. Vybudovat tedy nové průmyslové centrum, zaměstnat
v něm dělníky z nejchudších čtvrtí, postavit (další práce
pro nejchudší vrstvy schopné pracovat jen manuálně) jakási sídliště s
odpovídající kanalizací, elektrifikací a dopravními spoji. Tento návrh řešení
má však až příliš mnoho „ale“. Myšlenka možná zajímavá, ale kde
sehnat investory, kteří by vybudovali nové továrny? Kde stavět? Je vidět,
že řešení tohoto problému, ač se může zdát jednoduché, není zase tak
samozřejmé. Můj kamarád z Bombaje mě stále ujišťuje, že vláda dělá
vše proto, aby pomohla vyřešit otázku slumů, ale vzápětí se přiznal, že
předvolební sliby politických stran jsou většinou jen taháky na důvěřivé
lidi. Jedna věc je vymyslet program, druhá jej realizovat. Přes všechno špatné
je Bombaj krásné město s řadou památek, jak koloniálních britských,
tak i tradičních hinduistických a buddhistických. Stále na mě však Bombaj
působí jako souboj: velkoměsto versus slumy.

XII. Použitá literatura:

Knihy:


• Dr. Miloslav Krása: Zeměmi světa – Indie, Nakladatelství Svoboda,
Praha 1986

• Dr. Miloslav Krása: Indický subkontinent, Nakladatelství Svoboda, Praha
1980

• Antonín Jakeš: Kolem střechy světa, Nakladatelství Růže, České
Budějovice, 1977


Časopisy:


• 100 + 1 Zahraniční Zajímavost 15/2000 Bombajské železnice, Geo

• 100 + 1 Zahraniční Zajímavost 24/1990 Bombaj před výbuchem, Stern


Internet:


• http://www.gz.cz/indie

• http://www.med.unc.edu

• http://www.deepalaya.org (sponzorujte „své“ dítě)

• http://theory.tifr.res.in/bombay

• http://www.inet.co.th/org/hdc/

• http://www.volny.cz/indie

logo horoskopy
logo humor
logo sms
logo nejhry
logo tri65dni
logo tvp
Seminárky, referáty, skripta, mat. otázky Studijní materiály
Seminárky, referáty, skripta, mat. otázky
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Neděle 27. 7. 2025 Svátek má Věroslav
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz