Přehled studijních materiálů > Přírodní vědy > Biologie > Epitel žlázový

Karolína Kiliánová

3.LAS

SEMINÁRNÍ PRÁCE

Epitel žlázový,pojiva (tkáně budovací)

EPITEL ŽLÁZOVÝ

Z epitelu žlázového jsou složeny žlázy vyměšující různé sekrety nebo exkrety. Sekrety jsou látky pro organismus prospěšné. Mají v těle určitý další fyziologický úkol,a žlázy které je vylučují, se nazývají žlázy sekreční. Exkrety oproti tomu obsahují látky pro organismus nepotřebné, ve větším množství jedovaté,které musí být z těla odstraňovány. Tyto žlázy se nazývají žlázy exkreční. Buňky exkrečních žláz odstraňují z krve různé odpadové produkty látkové výměny (močovina,kyselina močová) vylučují je v podobě exkretů do vývodných cest.

Buňky žláz sekrečních si vybírají z vnitřního prostředí (krve,lymfy) jen základní jednoduché látky , uvnitř buňky je zpracovávají za účasti endoplazmatického retikula,Golgiho komplexu a mitochondrií, vytvářejí z nich látky úplně nové , potřebné pro činnost jiných orgánů a vylučují je jako sekrety. Sekrety odtekají soustavou vývodný cest, vývodů (dutina trávicí trubice nebo na povrch těla), tyto žlázy se nazývají žlázy se zevní sekrecí. Jejich sekret se může projevit poze v oblasti vyústění vývodu. Kdežto žlázy s vnitřní sekrecí vylučují sekret do krve, krví je sekret rozváděn po celém organismu,takže může působit i na vzdálené orgány. Žlázy s vnitřní sekrecí nemají vývody ( štítná láza,hypofýza) a jejich sekrety se nazývají hormony.

Žlázy se zevní sekrecí

Sekret vytvořený buňkou se hromadí v cytoplazmě v podobě zrnéček (granul) nebo kapének,které jsou pak buňkou buď plynule vypouštěny, nebo se oddělí celá ást buňky s nahromaděným sekretem a nebo se celá buňka rozpadne a promění se v sekret. Sekret je odváděn soustavou trubicovitých vývodných cest, zvané žlázové vývody. Žlázy se zevní sekrecí se dělí podsle několika hledisek. Podle počtu buněk dělíme tyto žlázy na jednobuněčné a mnohobuněčné.

Žlázy jednobuněčné

Žlázy jednobuněčné jsou zastoupeny jednotlivými Žlázovými buňkami,které se nacházejí mezi buňkami jiného funkčního významu a představijí tak nejjednodušší typ žlázy. Příkladem jsou buňky pohárkové uložené mezi buňkami resorpčního epitelu, pokrývajícího sliznici tenkého střeva a mezi buňkami krycího epitelu dýchacích cest.

Žlázy mnohobuněčné

Žlázy mnohobuněčné jsou složeny z většího počtu žlázových buěk, uspořádaných v útvary podobné trubicím nebo váčkům, které vyúsťují do vývodů vystlaných krycím epitelem a sloužících k odvádění sekretu. Podle tvaru žlázy dělíme na žlázy trubicovité (tubulozní), váčkovité (alveolární), a trubicovitě váčkovité (tuboalveolární). Podle členitosti vývodů a žlázek je dělíme na jednoduché, rozvětvené a složené.

Žlázy trubicovité jednoduché mají podobu jednoduchých trubic pokračujících v jednoduchý vývod. Příkladem jsou žlázy potní.

Žlázy trubicovité (tubulozní) rozvětvené

Žlázy trubicovité rozvětvené se skládají z více trubicovitých žlázek (tubulů) ústicích do společného, jednoduchého vývodu. Například žlázky žaludeční

Žlázy alveolární jednoduché mají podobu jednoduchých váčků (alveolů nebo acinů),

Navazujících na jednoduchý vývod.

Žlázy alveolární (acinozní) rozvětvené

Žlázy alveolární rozvětvené jsou složeny z rozvětvených alveolů (acinů) ústících do společného, jednoduchého vývodu. Příkladem jsou mazové žlázy víčka.

Žlázy alveolární (acinozní) složené

Žlázy alveolární složené se skládají z rozvětvených alveolů (acinů), navazující na vidlicovitě větvené vývody. Přikladem je žláza příušní

Žlázy tuboalveolární se skládají z tubulů, které se na koncích rozšiřují v polokulovité váčky. Obě sekreční části mohou být vystlány buňkami stejného charakteru nebo buňkami různými, lišícími se cytologickým charakterem i povahou sekretu. Například tubulozní úsek je vystlán buňkami mucinozními a polokulovité rozšíření buňkami serozními. Takovou stavbu mají například některé žlázy slinné. Žlázy tuboalveolární jsou buď rozvětvené s rozvětvenými žlázkami vyúsťujícími do společného vývodu nebo složené.Žlázy tuboalveolární složené mají rozvětvené žlázky navazující na vidlicovitě větvené vývody.

Podle cytologického charakteru buněk rozdělujeme žlázy se zevní sekrecí na serozní, mucinozní, a smíšené neboli seromucinozní. Serozní buňka má tvar nízké pyramidy a kulovité jádro, uložené v dolní třetině buňky. Sekret se hromadí v cytoplazmě v podobě granul , které se nazývají granula serozní. Protože jde o sekret,který má povahu enzymu, bývají tato granula nazýváná zymogenní. Buňka mucinozní má tvar vyšší pyramidy, cytoplazma je vyplněna kapičkami hlenu (mucinu) , takže jádro je oploštělé zatlačené nespodnímu okraji buňky.

Žlázy serozní jsou složeny ze serozních buněk. Příkladem serozní,alveolární,složené žlázy je žláza příuní (parotis).

Žlázy mucinozní jsou složeny z mucinozních buněk. Tavbu mají buď tubulozní nebo tuboalveolární. Příkladem rozvětvené tuboalveolární mucinozní žlázy je Brunnoerova žláza v duodenu.

Žlázy smíšené jsou složeny ze serozních i mucinozních buněk. Mají tuboalveolární stavbu. Tubulozní úsek je vystlán buňkami mucinozními, alveolárními rozšíření buňkami serozními. Příkladem tubuloalveolární, složené, seromucinozní žlázy je podjazyková žláza.

Žlázy s vnitřní sekrecí

Žlázy s vnitřní sekrecí nemají vývody. Buňky vylučují sekret zvaný hormon přímo do krve. Podle počtu buněk mohou být jednobuněčné nebo mnohobuněčné.

Jednobuněčné žlázy s vnitřní sekrecí

Jednobuněčné žlázy s vnitřní sekrecí jsou jednotlivé buňky, rozeseté mezi buňkami jiného charakteru a tvoří rozptýlený (diseminovaný) systém buněk s vnitřní sekrecí.

Mnohobuněčné žlázy s vnitřní sekrecí

Mnohobuněčné žlázy s vnitřní sekrecí jsou složeny z mnoha buněk, uspořádaných tak, aby měly dokonalý styk se stěnou krevních vlásečnic. Buňky jsou uspořádaný buď trámce (trámčitý epitel) nebo vystýlají uzvřené váčky bez vývodu, zvané folikuly. Z trámčitého epitelu se skládá například nadledvina, přední lalok hypofýzy a folikulární stavbu má štítná žláza.