Přehled studijních materiálů > Humanitní vědy > Psychologie > Tvořivost

I. Úvod

Tvořivost je jedna z věcí, které odlišují člověka od zvířete, tvořivost člověka odlišuje od robotů a nejdokonalejších strojů. Mnozí lidé tuto šanci odlišení nevyužívají. Někteří si to neuvědomují, jiní si raději vymýšlejí celé pyramidy inteligentních výmluv. Nepřiznají si svou lenivost, rezignaci.

Společnost potřebuje tvořivost na každém úseku své práce a života. Tvořivost je výzva člověka člověku, je to také výzva společnosti člověku.

II. Definice

II.1. Činnost člověka

Činnost člověka lze rozlišit na tři úrovně: a) reproduktivní, b) produktivní, c) kreativní.

Na nižší, reproduktivní úrovni jsou postupy subjektu a způsob řešení určovány a řízeny předem zadaným programem činnosti; tento program může být dán instrukcí, dříve vzniklou dovedností apod. Jde o netvořivé, víceméně pasivní chování, které je řízeno buď zvnějšku působícími podněty, nebo osvojenými zvyky a stabilizovanými stereotypy. Základním hodnotícím kritériem na reproduktivní úrovni je úspěšnost prováděné činnosti.

Na vyšší, produktivní úrovni projevuje člověk značný stupeň intelektuální iniciativy, která není stimulována pouze vnějšími faktory a hodnocením podle úspěšnosti. Vhodným příkladem je řešení problému, kdy subjekt hledá nové postupy, analyzuje položky v problémové situaci, kontroluje vhodnost své činnosti (jednotlivých operací) a analýzou prostředků i cílů dospívá k efektivní metodě řešení. Součástí těchto procesů je objevování nových vlastností poznávaných objektů a nových postupů i metod řešení. Patří sem senzomotorická inteligence, různé druhy vynalézavosti, kombinační představivost aj.

Sjednocením myšlenkových i mimomyšlenkových činností (citů, vůle aj.) dospívá člověk ke kreativní (tvořivé) úrovni.

II.2. Tvůrčí činnost

Tvůrčí činnost se zpravidla vymezuje jako taková činnost, jejímž výsledkem je něco nového. Avšak je tu problém týkající se novosti nápadů a řešení. Jsou tři možnosti:

A) Vztahovat novost nápadů a řešení na celou lidskou populaci. Tedy nejhodnotnější, nejtvořivější je nápad, který je pokrokový a nový, je přínosem v rámci světa, všech lidí (např. nový vědecký objev, technický vynález, nové umělecké dílo). Je to nejvyšší úroveň tvořivé činnosti a zároveň nejvyšší kritérium tvořivosti.

B) Druhá možnost je, že produkt tvořivého procesu se porovnává s určitými skupinami, například skupinou ve firmě, ve škole, v ústavu, v rámci okresu, národa. Určitý nápad může tedy být nový v rámci organizace, kde zlepšovatel pracuje, ale není to nový nápad z hlediska světových měřítek.

C) Třetí možnost je, že kritériem novosti je sám člověk. V tomto případě produkt člověka není nový vzhledem ke skupině lidí, kde žije, nebo ke skupině v rámci firmy, školy, ale je to nový nápad, řešení jen vzhledem ke člověku samotnému, k jeho dosavadním zkušenostem, vědomostem a řešením. Žák může takto dojít k poznatku, který byl v příslušném vědním oboru formulován dávno předtím. Není to sice přínos pro celou společnost, ale je to dokladem žákovy tvořivosti, pomáhá to jeho tvořivost dále rozvíjet. (Např. dítě přijde na řešení hlavolamu. Je to tvořivost? Ano, je to tvořivost nižší úrovně, neboť dítě objevilo řešení pro sebe.)

Jinak se tvůrčí činnost vymezuje také jako předpoklad pro řešení nového problému, který je jednotlivci neznámý, se kterým nemá zkušenosti, pro který nemá schéma řešení. Tvůrčí úkoly v práci se kladou do protikladu k rutině, k rutinním, šablonovitým úkolům.

II.3. Tvořivost

Psychologická věda, a nejen ta, už více než sto let hledá odpověď na otázku, co je to tvořivost. Velké týmy odborníků v laboratořích a institutech celého světa hledají odpovědi, vyslovují teorie, zkoušejí je v praxi s jediným záměrem: poodhalit tajemství této síly, vytvořit ze záhady vědecký fakt, skutečnost, která se dá poznávat a využívat ve prospěch člověka i lidstva.

Uvedu zde alespoň dvě definice, jak je předkládají čeští psychologové:

„Tvořivost znamená souhrn vlastností osobnosti, které jsou předpokladem pro tvůrčí činnost, popřípadě pro tvůrčí řešení problémů. Tvořivost se často označuje také výrazem kreativita (z latinského creo = tvořím). Termín heuristika (z řeckého heurisko = nalézám, *Heureka! = Objevil jsem!*) znamená postupy, metody, techniky pro hledání řešení obtížných úloh, popřípadě nauku o těchto postupech. Problematika kreativity (tvořivosti) a heuristiky se navzájem překrývá.“

„Tvořivost je struktura speciálních dynamických vlastností subjektu, uskutečňující syntézou určitých vnějších podmínek a vnitřních stavů vlastní alternace, které vyvolávají proces vedoucí prostřednictvím intenzivních činností k stanovení kreativních situací a vzniku produktů, které jsou jedinečné, nové, pokrokové, hodnotné a komunikovatelné a které zpětně a trvaleji formují vlastnosti subjektu, zvlášť jeho tvořivou zkušenost a potenciál.“

Z toho vyplývá, že tvořivost je proces. Proces, který se odehrává v člověku na základě spolupráce, interakce vnějších podnětů a vnitřních stavů, stimulů. Výsledkem tohoto procesu je produkt, který je možné charakterizovat pomocí novosti a hodnoty. Tento proces a produkt zpětně ovlivňují člověka.

Z mnoha dalších definicí tvořivosti se v praxi nejčastěji používá tato operační definice: Tvořivost je produkce nových, neobvyklých, ale přijatelných, užitečných řešení, myšlenek, postupů.

II.4. Tvořivost - dar boží?

Tvořivost se dlouho pokládala za zcela mimořádnou schopnost, nebo ještě spíše za vrozenou vlohu, která je dána výjimečným jednotlivcům (geniálním umělcům, vědcům, vynálezcům apod.). Mnozí považovali tvořivost za něco přímo božského, neovlivnitelného člověkem, výchovou, lidským úsilím. Řada tvůrčích osobností minulosti však postupně poukazovala na to, že skutečnost je jiná: tvůrčí řešení závisí do značné míry na shromáždění rozsáhlých zkušeností, okamžik inspirace či geniálního nápadu byl připraven předcházející dlouhou prací tvůrce nebo celé skupiny lidí. Mnoho záleží na vědomostech a dovednostech, zkušenostech, vytrvalosti, sebeovládání, odpovědnosti.

III. Tvořivost a inteligence

Nuda je protikladem tvořivosti. Každý z nás má jistě dost zkušeností s nudou. Zjistilo se, že nuda je ve vztahu k inteligenci. Vysoce inteligentní lidi nudí zvláště monotónní práce, nízce inteligentní lidi o mnoho víc věcí. Podobně je to s tvořivými lidmi. Nuda je jejich nepřítelem, vlastně ji ani neznají. Dalo by se říct, že čím častěji a čím víc se člověk nudí, tím méně je tvořivý.

Opak tvořivosti, nuda, je tedy ve vztahu k inteligenci. Jak je to se samotnou tvořivostí?

Tvořivost v sobě zahrnuje schopnosti, včetně intelektových. Především je důležité si uvědomit, že tvořivost není totéž co vysoká úroveň obecné inteligence. Několik psychologů nezávisle na sobě zjistilo: Když ponecháme stranou případy podprůměrné a průměrné inteligence, není vztah mezi obecnou inteligencí a mezi tvořivostí statisticky významný. Jinak řečeno: Osoba s obecnou inteligencí poněkud vyšší, než byla zjištěna u jiné osoby, nemusí nutně být zároveň tvořivější.

Tvůrčí činnost závisí nejen na speciálních intelektových schopnostech, ale také na dalších vlastnostech osobnosti. Záleží na šíři zájmů, na spojení přesného vnímání s fantazií a s vybavováním bohatých zkušeností, na spojení intelektu s citovým hodnocením.

A tvořivost nezjistíme běžnými testy pro zjišťování obecné inteligence.

III.1. Zjištění míry tvořivosti

Tvořivost u dětí se zjišťuje speciálními testy, které se liší od testů obecné inteligence. Kreativita se posuzuje např. podle takovýchto úloh:

- Vytvořte co nejvíce vět ze čtyř slov, kde je vždy uvedena první hláska každého slova.

- Vymyslete názvy krátkého příběhu, který je dán.

- K předložené hračce má dítě navrhnout, jak by bylo možno ji zlepšit.

V uvedených úlohách se posuzuje počet řešení, jejich kvalita, originálnost.

IV. Tvořivé děti ve škole a v rodině

Tvůrčí osobnost má příznivé podmínky pro své formování v takové rodině, která dítěti poskytuje kladný citový postoj, střední míru řízení a jeho důslednost, vzory a podněty pro zájmové činnosti, příležitost k samostatné činnosti a k rozhodování, důvěru, že mladý člověk bude jednat odpovědně.

Z praxe je známo, že jen část rodin poskytuje dětem takové podmínky. Také dosavadní školství často takové podmínky neposkytuje a v některých případech přímo brzdí rozvoj tvořivosti u žáků, jak ukazují i výzkumy věnované těmto otázkám:

Postoj učitele k tvořivému dítěti

Ukázalo se, že američtí učitelé mají většinou v menší oblibě žáky tvořivé než žáky se stejnou úrovní inteligence, přitom však méně tvořivé. Učitelé říkají o tvořivých žácích, že jsou „méně poslušní a poddajní“, mají neobvyklé nápady, chybí jim střízlivé myšlení, mají nepříjemné dotazy. Tím tvořiví žáci uvádějí učitele - zejména nejistého a ješitného - do nepříjemných situací před třídou, někteří učitelé v nich vidí ohrožení vlastní autority.

Autokratický postoj učitele

Tradiční způsob výchovy ve škole, učitelův autokratický postoj k žákům v mnohém tlumí rozvoj tvořivosti žáků: autokratický učitel uznává jen svůj vlastní názor za správný, připouští jediný způsob řešení problému, nepřipouští diskusi, zesměšňuje a odsuzuje projevy samostatnosti žáků. Není ochoten připustit, že by se sám mohl mýlit, a tím vytváří nesprávný názor, že také žáci by se měli snažit o „neomylnost“, a proto se vyhnout novým, neověřeným, netradičním názorům a způsobům řešení. Žáci autokratického učitele dříve nebo později získají zkušenost, že je účelné vyhnout se chybě a posměchu tím, že se člověk přidrží uznávaných autorit, tradičních názorů a postupů. Tím však jsou žáci zbaveni příležitosti k cvičení v tvořivém řešení, může se u nich zformovat i strach a nechuť k samostatnému, tvořivému hledání nových způsobů činnosti.

Vztahy s vrstevníky, kolektiv

Experimentátor uspořádal mezi pětičlennými skupinami soutěž v řešení problémů, které vyžadují tvořivý přístup. Přitom sestavil skupiny tak, aby v každé byl jeden žák, který byl předtím diagnostikován jako vysoce tvořivý. Experimentátor se soustřeďuje na sledování toho, jak skupina využívá tvořivého jedince, jak se k němu chová a jak se on chová k ostatním. Ukázalo se, že je mnoho konfliktů mezi tvořivým jednotlivcem a jeho vrstevníky. Např. v některých případech tvořivý žák vyřešil úkol skupiny izolovaně, bez pomoci druhých, ale ti neuznali jeho zásluhu. Tvořiví jednotlivci se však chovali k vrstevníkům často takovým způsobem, že bylo zřejmé, že si jsou sami do značné míry vinni svými obtížemi ve skupině.

Když se mluví o problému tvořivého žáka ve skupině nebo v kolektivu, často slyšíme, že tvořivý člověk svými neobvyklými nápady, nespokojeností, nekonvenčností, zálibou v problémech, zvědavostí nezapadá do kolektivu, že ho narušuje. Podobně jako narušuje disciplínu ve třídě, jako se mu nelíbí zaběhané způsoby práce a myšlení.

Z toho vyplývá, že tvořiví žáci jsou značně frustrováni svými vztahy s vrstevníky a hodně záleží na tom, aby jim učitelé pomohli řešit konflikty v těchto vztazích; učitelé se však k tvořivým žákům chovají často bez porozumění a přímo frustrujícím způsobem.

Tvořivost a kolektivnost nejsou v protikladu, právě naopak: tvořivost podporuje kolektivnost, neboť v tvořivé činnosti se stmeluje, tvoří a rozvíjí kolektiv. Tvořivá osobnost potřebuje diskutovat s ostatními o problémech, je k ostatním otevřená. Jednou z oblastí tvořivosti jsou i konstruktivní mezilidské vztahy. Dobrý kolektiv může podpořit úsilí a hledání jednotlivců, jejich aktivitu a inovaci, tvořivý žák svými nekonvenčními přístupy, nadšením vytváří dobrou atmosféru v celém kolektivu.

Tvořivé děti však mají často obtíže i v rodinných vztazích. Někteří rodiče jim vyčítají již to, že se odlišují od druhých dětí v zájmech a zájmových činnostech. Pokud rodiče neuznávají přednosti tvořivého dítěte, frustrují je tím. Obtížná situace však vzniká i tehdy, když rodiče uznávají přednosti tvořivého dítěte příliš: rodiče (popřípadě i učitelé a spolužáci) od něho očekávají ustavičně a bez výjimky jen vynikající výkony a úspěchy.

IV.1. Tvořivé dítě

Tvořivé děti jsou ve vyučování iniciativnější, přitom ale jejich iniciativa vychází z jejich osobnosti, ne až na vyzvání učitele nebo dospělé osoby. Srší nápady, návrhy, iniciativou, někdy i nepřiměřenou, bláznivou. Je však důležité umět podpořit iniciativu, nezavrhnout hned nápad jenom proto, že v takové podobě, jak ho dítě prezentuje, je nerealizovatelný. Nechte přezkoumat samotné dítě, nakolik je jeho nápad reálný, co by se z něho dalo ve skutečnosti využít. Dál se zjistilo, že tvořivé děti jsou hovornější, ne v tom smyslu, že si rády povídají s přáteli, jejich hovornost se například prosazuje a projevuje ve formě monologů, ve formě vynucování si posluchačů pro své výmysly. Rády se hrají se slovy, tvoří neologismy, slovní hříčky, rády hovoří vícevýznamově, často si samy tvoří různé zkratky, kódy, symboly, ve kterých se vyjadřují.

Sledování odhalily i skutečnost, že tvořivé děti a studenti jsou většinou bystřejší než jejich spolužáci, ale neodrazí se to na jejich prospěchu. Jsou expresivnější, intenzivněji vyjadřují své pocity a zážitky.

V. Metody rozvíjení tvořivosti

Program rozvoje tvořivosti staví na tom, aby se mozek zaměřil jiným směrem, než je to běžné ve vyučování. Procesy probíhající v hlavě člověka například při vymýšlení, co by se všechno mohlo stát, kdyby se vylilo lepidlo z auta na cestu, jsou jiného druhu než procesy například při přemýšlení o tom, jak se řeší rovnice o jedné neznámé nebo o tom, které hory jsou v severních Čechách. Při tvořivosti, jejím rozvoji, žák vlastně nemá možnost zažít neúspěch, neboť neexistují v pravém smyslu slova správné a špatné odpovědi. Tak má možnost i žák se slabším prospěchem zažít pocit radosti z tvoření, seberealizace v jeho vlastním, jedinečném výtvoru. Znovu je však třeba připomenout, že tvořivosti předchází učení, tvrdá práce.

Na podkladě výzkumů tvořivosti je v současné době formulován větší počet metod pro podněcování tvořivého způsobu řešení problémů. Tyto metody se nazývají též heuristické techniky. Nejenže jsou formulovány a více nebo méně teoreticky zdůvodněny, ale také jsou již do značné míry ověřeny v praxi: velké průmyslové a jiné podniky pořádají pro své pracovníky speciální kursy, aby se seznámili s těmito metodami a naučili se užívat jich při řešení vědeckotechnických, organizačních a jiných problémů. Heuristické techniky a principy jsou užitečné i pro učitele a pro žáky, proto zde stručně uvedu alespoň některé z nich:

Formulování otázek

Řešení problému začíná otázkou, formulací problému, zdar řešení do značné míry závisí na výstižné formulaci otázky. Účelné je formulovat co nejvíce otázek: vyjadřují problém z různých hledisek, vystihují dílčí části složitého problému, pomáhají rozlišit známé od neznámého, usnadňují nalezení něčeho, čím začít, čeho se zachytit na začátku řešení.

Přeformulování problému

Když si nevíme s problémem rady, pokusíme se o jeho přeformulování, o jeho transformaci do takové podoby, která bude snáze řešitelná. K tomuto účelu si rozložíme složitý problém na několik dílčích a řešíme nejprve některý z nich. Často se tím umožní, abychom v další etapě vyřešili i celou problematiku. Někdy si pomáháme záměrným zjednodušením složitého problému. Jindy převedeme problém do obecnější podoby.

Př.: Problém z psychologické praxe „Jak předcházet delikvenci mladistvých a jak převychovat delikventy?“ si převedeme z psychologického hlediska na tyto otázky: Jak předcházet vzniku nežádoucích motivů a rysů charakteru? Jak se formuje motivace a charakter? A jak se motivy a charakter mění? Jak převést mladého člověka od cílů a perspektiv společensky nežádoucích k cílům společensky hodnotným? Kteří činitelé působí na to, aby se mladý člověk připojil k antisociálně zaměřené skupině, a které skutečnosti tomu brání? Co brání mladému člověku v tom, aby se identifikoval se společensky hodnotným modelem rodičů a učitelů, a co ho vede k napodobení nežádoucích vzorů? Jak podnítit mladého člověka v hodnotným zájmovým činnostem a vhodným způsobům zábavy? Tyto i další možné formulace nám umožní využít většího počtu psychologických poznatků, které se nám zpočátku nevybavily při zadání úlohy.

Produkování většího počtu nápadů, návrhů, hypotéz řešení

Tradiční způsob rozumové výchovy zpravidla zdůrazňuje střízlivost, věcnost a úspornost při řešení problémů, takové prý je vědecké a praktické myšlení. Formulujeme jeden střízlivý návrh řešení, neplýtváme silami a časem na další, tento návrh ověříme, a teprve když nevyhovuje, hledáme jiný. Proti tomu ukazují výzkumy tvořivosti, že efektivnější je takový postup, kdy navrhneme větší počet hypotéz řešení, z většího počtu návrhů si potom lépe vybereme nejlepší.

Smyslem rozvíjení co nejrozmanitějších a nejoriginálnějších myšlenek je zbourat zábrany tvoření. Někdy kombinace i bláznivých nápadů s praxí přináší překvapivá řešení.

Příklady cvičení na rozvoj množství, rozličnosti a originality nápadů:

- Napište co nejvíc slov končících na -ář.

- Pokuste se vymyslet co nejvíc neobvyklých použití ojeté pneumatiky.

- Předveďte co nejvíce způsoby, jak byste jedli citron.

Motivace k produkování nápadů

Tradiční způsob výchovy do značné míry tlumí žáky i dospělé pracovníky v kladení otázek a v produkování většího počtu nápadů. Když žák klade otázky, často se to posuzuje zcela nepřiměřeně jako projev neznalosti a nižších schopností. Neobvyklé dotazy i návrhy řešení se chápou jako projev podivínství nebo drzosti, útoku na autoritu dospělých, žák je za ně stíhán přinejmenším posměchem učitele nebo spolužáků.

Podstatným momentem v rozvíjení tvořivosti je odstranění atmosféry strachu a úzkosti z řešení problémů, z formulování otázek, z produkování nápadů. Příznivě působí atmosféra povzbuzující k uvedeným projevům tvořivosti. To znamená, že netrestáme (ani posměchem) chybu nebo nevhodný návrh řešení. Žák potřebuje získat zkušenost, že správný návrh řešení často přijde teprve po formulování několika návrhů nevhodných.

Překonání tradičního pohledu na jevy

Překážkou v nalezení tvůrčího řešení je často tradiční pohled na skutečnost.

Ke zdolání této překážky se cvičíme tak, že si např. klademe otázky: Jak ještě jinak bychom mohli chápat, vysvětlit, uspořádat...? Jaký další vztah může mít...?

Spojování různorodých prvků

Neobvyklé, divoké nápady záleží často na tom, že jsme několik jevů dobře známých, zcela běžných spojili navzájem neobvyklým způsobem.

Příkladem neobvyklých spojení je využití nedostatku: když nemůžeme zcela odstranit nepříznivý moment určitého jevu (např. vedlejší produkt výrobního procesu), hledáme způsob jeho pozitivního zužitkování.

Bezděčné asociace

Jestliže nalezení tvůrčího řešení znamená uvedení prvku situace do neobvyklého vztahu, pak to můžeme vyjádřit také tak, že jde o vytvoření neobvyklé asociace. A takové asociace často vznikají ve spánku ve snech, při usínání nebo probouzení, ve stavu uvolnění, kdy se poddáváme volnému sledu představ a myšlenek.

Z dějin umění, vědy i technických vynálezů je známo mnoho případů, kdy se tvůrce usilovně zabýval obtížným problémem a dlouho nenacházel rozhodující moment řešení; ten se pak vybavil nečekaně, bezděčně, ve chvíli klidu, uvolnění, na procházce apod.

Této zkušenosti se záměrně využívá v heuristických technikách. Jednak věnujeme určitý čas tomu, že se volně probíráme v shromážděném materiálu - řešení nebo jeho náznak se může dostavit „sám od sebe“, jednak využíváme nejen doby, kdy se zabýváme problémem záměrně a soustavně, ale také si zaznamenáváme nápady, které se nám bezděčně vybaví k problému i jindy, když odpočíváme nebo se zabýváme něčím jiným. Říká se, že mnoho převratných vynálezů se realizovalo jenom díky tomu, že vynálezce měl po ruce tužku a papír, aby mohl svůj nápad zaznamenat.

Uležení problému, odložení jeho řešení

Když se nám řešení nedaří delší dobu, odložíme je, odpočineme si, věnujeme se na čas jiné práci. Tím se zlepší stav organismu, obnoví se pracovní schopnost nervových buněk, které se vyčerpaly dlouhodobou činností jednoho druhu, a tím se vytvoří stav příznivý pro řešení.

V.1. Praktická cvičení tvořivosti

Tvořivost lze zcela záměrně rozvíjet a cvičit, a to v dětství i dospělosti. Uvádím zde proto několik příkladů cvičení tvořivosti, které může každý z nás použít.

Jak by se dal zlepšit hrnec na vaření mléka?

Často vznikají požáry tak, že cigareta vypadne z popelníku a zapálí byt. Vymyslete takové zlepšení popelníku, aby k tomu nedošlo. Popište návrh, nakreslete ho!

Co by vás mohlo překvapit: - na chodbě domu

- na koncertě

- na toaletě

- v hladomorně

Jak by jste vyjádřili čísla od jedné do desíti jen pomocí nuly a jedničky?

Co by se stalo, kdyby měl člověk svoji paměť uloženou v malém počítači v kapse? Jaké by to mělo důsledky pro školu, život?

Jak byste jinak použili sponku na spisy, jehlu, noviny, klobouk?

Popište, jak byste se cítili jako - bota vojáka

- olej v převodovce auta

- pták na obloze

- rovnice 1 + 1 = 2.

Co by se stalo, kdyby byl napříč přes zeměkouli tunel?

Vymyslete přístroj na příjemné probouzení!

VI. Závěr

V dnešní společnosti, v podmínkách prudce se rozvíjející vědy a techniky je problematika tvořivosti a jejího formování vysoce aktuální: společnosti potřebuje pro svůj rozvoj stále více tvořivých lidí. Rozvoj tvořivosti má zároveň význam i z hlediska rozvoje individuální osobnosti: tvůrčí činnost je zdrojem radosti a uspokojení, má podstatný význam i z hlediska duševního zdraví a životní spokojenosti.

Závěrem si dovolím citovat známé a vysoce tvořivé osobnosti lidských dějin:

J. W. Goethe: Mládež chce být míň poučována, ale víc podněcována.

A. Einstein: Zdá se, že podstatným znakem produktivního myšlení je kombinatorická hra.

H. S. Lewis: Vy a já disponujeme dvaceti čtyřmi hodinami denně. Pokud vím, je to stejný počet hodin, jaký měl k dispozici Michelangelo i Pasteur.

R. M. Rilke: Jsem to, co tvořím.

Literatura:

Čáp, J.: Psychologie pro učitele. Praha, SPN 1983

Linhart, J.: Základy psychologie učení. Praha, SPN 1986

Pietrasiński, Z.: Umění učit se. Varšava 1964

Zelina, M., Jaššová, E.: Tvorivosť - piata dimenzia. Bratislava 1984

ČÁP, J.: Psychologie pro učitele. Praha, SPN 1983

ZELINA, M., JAŠŠOVÁ, E.: Tvorivosť - piata dimenzia. Bratislava 1984, citují z: HLAVSA, J.: Psychologické prostředky výchovy k tvořivosti. Praha 1981

1