DETAIL: Vývoj latiny


Vývoj latiny
Latina se vyvinula z původního jazyka obyvatel střední části Pyrenejského poloostrova pravděpodobně v 3. století př. n. l. Zpočátku byla méně obratným jazykem než řečtina a měla omezenější slovní zásobu. Zejména abstraktní věci špatně vyjadřovala. Proto přejímala mnoho termínů z řečtiny. Její forma ze 3. a 2. stol. př. n. l., označovaná jako archaická, se v průběhu 1. stol. př. n. l. vytříbila v důsledku radikálně se zvyšujícího počtu obyvatel používajících tento jazyk - Stala se základním jazykem správním římské říše a oficiálním jazykem římsko-katolické církve.
Republikánské zřízení v neklidných válečných dobách vyžadovalo získat pro všestrannou podporu vlády co nejvíce občanů.Jediným prostředkem komunikace s lidem bylo řečnictví. Politika se vedla na náměstí, vyvinuly se řečnické školy. Latina se postupně stala pružným jazykem, kterým bylo možno vyjadřovat srozumitelně problémy tehdejší společnosti Říma a získávat posluchače pro myšlenky politiků. Římem podrobené kmeny byly nuceny převzít jazyk vzdělanějších dobyvatelů a časem sami přejímali i jejich zvyky. Znalost latiny jim umožňovala vstoupit do „vzdělanějšího“ světa. V nových provinciích latinu ovládali nejprve jedinci s lepšími jazykovými a vzdělávacími předpoklady, z nichž se vyvíjela místní „intelektuální“ elita. Poté ji pozvolna začínal ovládat i prostý lid, který však používal latinu vulgární, tj. mluvenou .

Starověká latina plnila i funkci neutrálního mezinárodního jazyka tím, že sloužila také k domluvě mezi kmeny nelatinského původu, které neměly společný jazyk.
Po pádu říše Římské vulgární forma latiny tak zásadně ovlivnila jazyky původních obyvatel v řadě původních provincií, že se zde vyvinuly takzvané románské jazyky. Nicméně ani na území dnešní Itálie se latina neuchovala ve své původní formě, ale vyvinula se v italštinu, kterou můžeme částečně považovat za moderní formu vulgární latiny.Zajímavé je, že angličtina, ač původem západogermánský jazyk, převzala mnoho slov z latiny a to většinou nepřímo skrze francouzštinu tj. 70 % tvoří zejména slova původu latinského.
V roce 800 Karel I. Veliký obnovil římské císařství a Západořímskou říši, čímž pozdvihl význam tehdy již upadající spisovné latiny. Latina se pak jako důležitá součást říše Římské udržovala po celý zbytek středověku. Stala se tzv. vehikulárním jazykem, tj. jazykem, který není ničí mateřštinou (je mrtvý), ale je dorozumívacím prostředkem těch, kteří se mu učili. Stává se řečí vzdělanců, intelektuálů a vědců,mezinárodním jazykem. Na latině byla ceněna zejména možnost precizního vyjadřování, přesná syntax a jednoznačná výslovnost.
14. - 17. století je charakteristické svým zájmem jak o antické ideály, tak i o antické jazyky, tj. latinu a řečtinu. Latina se vyučuje téměř na všech univerzitách. Vzniká také recesivní forma latiny (makarónská latina), kde studenti do scholastické verze vkládají prvky své mateřštiny a v tomto kombinovaném jazyce například skládají žákovskou poezii.
Zhruba do poloviny období humanismu jsou odborná díla psána v podstatě výlučně v latině, protože v jiných jazycích neexistovala odborná terminologie. Vědců v jednotlivých oborech bylo velmi málo a jejich potřeba vytvářet národní terminologie byla minimální. Aby si mohli vyměňovat odborné informace, potřebovali se spolu dorozumívat spíše napříč Evropou a jejími mnoha kulturami než rodným jazykem. V období renesance a humanismu významně vzrůstá počet vědců a tudíž již není taková potřeba používat mezinárodní jazyk.

V 18. a 19. století význam latiny na školách i ve vědě dále ustupuje souběžně s jejím nahrazováním živými národními jazyky. V mezinárodní komunikaci ji postupně nahrazuje francouzština jako uznávaný diplomatický jazyk (je otázkou, jestli na to měla větší vliv rozvinutá francouzská kultura, anebo podrobení takřka celé Evropy Napoleonem). Ale na rozdíl od latiny, francouzština si toto výsadní postavení dlouho neudržela - v průběhu 20. století byla nahrazena angličtinou.

Latina se používá dodnes, i když omezeně. Nejspíše ještě v římsko-katolické církvi, kde se latina používá de iure jako jazyk úřední i de facto jako jazyk dokumentační a hlavně tradiční. Ale i tam její význam v posledních létech významně klesá,zejména potom,co Vatikánský koncil 1962-1965 souhlasil se zavedením liturgií v národních jazycích i v katolické církvi.
.V medicíně se většinou používá latina s okleštěnou gramatikou, aby užívání bylo jednodušší. Při vizitách v nemocnicích se ještě v polovině dvacátého století ve střední Evropě alespoň v některých případech lékaři domlouvali výlučně latinsky a v lékařských zprávách se latina používá dodnes.Z lékařů používají mluvenou latinu spíše ti starší a také jen výjimečně, za zvláštních okolností, například ke stručnému sdělení kolegy kolegovi nad lůžkem těžce nemocného, kterého by informace o špatném vývoji nemoci stresovala. Donedávna totiž lékaři neměli (a částečně ani nesměli) sdělovat pacientovi úplnou pravdu o závažnosti jeho choroby, pokud jejich onemocnění bylo nevyléčitelné a rychle postupující. Zde byla latinská (a řecká) terminologie mocným nástrojem pro otevřenou komunikaci mezi zdravotníky, aniž by se pacient dozvěděl pravdu o svém skutečném stavu.
Latina se používá stále jako slavnostní, či obřadní jazyk na universitách a to s tradicí od středověku. Dále se stále občas používá u hudebních vokálních děl (tj. chorály apod.).

Zpět

 
logo horoskopy
logo humor
logo sms
logo nejhry
logo tri65dni
logo tvp
Seminárky, referáty, skripta, mat. otázky Studijní materiály
Seminárky, referáty, skripta, mat. otázky
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Čtvrtek 1. 12. 2022 Svátek má Iva
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Pla-Mobilem.cz