Přehled studijních materiálů > Přírodní vědy > Chemie > Kurděje + vitamín C

K U R D Ě J E

(„a vše kolem toho“)

„Když Jacques Cartier roku 1535 zakotvil na řece St. Lawrence, postihly posádku kurděje (na které tehdy neexistoval žádný lék). Objevil se však přátelský indián a ukázal Cartierovým mužům strom, který je svou kůrou a jehličím vyléčí. Kurděje zmizely (kůra a jehličky tohoto stromu obsahují vitamín C) a Cartier o tom po návratu do Evropy písemně uvědomil Britskou lékařskou komoru. Sklidil však jen výsměch, že se nechal svést nevědomým divochem k takovému nesmyslu; každý přece ví, že kurděje jsou neléčitelné. Lékařská komora neudělala nic z toho, co doporučil "ten divoch" a Carter ." (Kurděje pak sužovaly námořníky ještě dalších 200 let.) Záznam, cca z roku 1600“

Co je vitamin C?

Vitamín C - kyselina askorbová - acidum ascorbicum - je důležitá antioxidační látka, rozpustná ve vodě, která se v lidském organismu účastní dlouhé řady různých procesů - je součástí dějů látkové výměny, má význam při syntéze kolagenu, při přeměně některých aminokyselin, při syntéze steroidů v nadledvinkách, při skladování železa a v mnoha dalších oblastech, o kterých se podrobněji zmíníme později.

Lidský organismus se od většiny živých organismů odlišuje tím, že si nedovede vitamín C sám vytvářet. Rostliny a téměř všechna zvířata (mimo lidoopů a morčat) tedy v tomto ohledu člověka překonávají. Přitom se však dá předpokládat, že tato schopnost byla vývojovým předchůdcům člověka vlastní. Bohužel ji někdy v průběhu evoluce ztratil, z čehož plyne nutnost dodávat vitamín C tělu z vnějších zdrojů.

Historie vitamínu C

K jednomu z nejznámějších důsledků nedostatku vitamínu C patří kurděje (scorbut), jejichž následky byly pozorovány už na kosterních nálezech z doby kamenné a bronzové. Půjdeme-li historií dále, narazíme třeba na epidemii kurdějí, jež řádila ve flotile vikingů okolo roku 1000 n.l. O dalších téměř 500 let později ztratil mořeplavec Vasco de Gama více než polovinu své posádky a to opět "díky" kurdějím. Jen o pár desítek let později, když Jacques Cartier zakotvil se svojí lodí na řece St. Lawrence, postihly kurděje jeho posádku. Záznamy z té doby říkají, že "se však objevil přátelský indián a ukázal Cartierovým mužům strom, který je svou kůrou a jehličím vyléčí. Kurděje zmizely (pozn. red.: kůra a jehličky tohoto stromu obsahují vitamín C) a Cartier o tom po návratu do Evropy písemně uvědomil Lékařskou komoru. Ovšem sklidil jen výsměch, že se nechal svést k takovému nesmyslu nevědomým divochem - vždyť každý přece ví, že kurděje jsou neléčitelné!" Lékařská komora v té době neudělala nic z toho, co "divoch" a Cartier doporučili, takže kurděje sužovaly a zabíjely námořníky ještě dalších 200 let. V roce 1747 objevil skotský lékař James Lind "zázračnou moc" citrusových plodů a nedlouho poté přišel kapitán James Cook (1728-1779) se svým nařízením, že každý námořník musí užít denně dané množství citrónové šťávy (mimochodem, od té doby se britským námořníkům přezdívalo "Limeys"). Trvalo to však ještě dalších 200 let, než se vědcům vitamín C podařilo izolovat. Jako první narazil na, v té době neznámou, látku vědec Bezssanoff a to nikoli v pomerančích či citronech, ale v kapustě. Ovšem za objevitele skutečného je považován až slavný fyziolog Albert Szent-Györgyi, který získal vitamín C z kůry nadledvinek (1928), za což v roce 1937 dostal Nobelovu cenu.

Význam v lidském organismu

Vitamín C má v lidském organismu obrovské množství funkcí, proto se zde zaměříme jen na ty nejpodstatnější z nich.

Tvorba kolagenu - vitamin C je velice důležitý pro tvorbu kolagenu, látky, která tvoří jak strukturu kostí a chrupavek, tak také svalů a cévních tkání. Mimo to přispívá k dobrému stavu zubů a dásní, dopomáhá k rychlejšímu hojení pooperačních ran. Zjednodušeně můžeme říci, že kolagen dává pevnost konstrukci lidských orgánů. Pokud není vitamínu C v těle dostatečné množství, trpí tím soudržnost a pohyblivost podpůrných tkání. Mimochodem to, že je kolagen potřebný k hojení ran, ukazují i symptomy kurdějí (např. krvácení z dásní), které po podání vitamínu C mizí.

Metabolismus - vitamin C se účastní celé řady metabolických procesů v organismu, např. metabolismu železa a žlučových kyselin, syntézy některých hormonů a neurotransmitérů, podílí se na metabolismu kyseliny listové a některých aminokyselin.

Imunitní systém - vitamín C je velmi důležitý pro správnou funkci imunitního systému. Nedokáže zde sice zabránit propuknutí nemoci, ovšem výrazně zkracuje její dobu a zmírňuje průvodní symptomy.

Prevence kardiovaskulárních onemocnění - v této oblasti vitamín C působí jako antioxidant (spolu s vitaminem E a beta-karotenem), tzn. jednak chrání lipidy buněčných membrán před oxidací, jednak regeneruje vitamín E.

Prevence proti nitrosoaminům - vitamin C působí preventivně při tvorbě nežádoucích nitrosoaminů v žaludku. Nitrosoaminy jsou konečné produkty reakčního řetězce dusičnan - disutan - nitrosoamin. Z dusičnanů (jež jsou pro všechny rostliny důležitou živinou) se za přítomnosti baktérií mohou tvořit dusitany, ze kterých se v kyselém prostředí žaludečních šťáv mohou (za přítomnosti aminů) tvořit nitrosoaminy - tyto se považují za potencionálně rakovinotvorné. Vitamín C však může s dusitany reagovat rychleji než aminy, tzn. tvorbu nitrosoaminů znemožňuje.

Bílé krvinky - zvýšená příjem vitamínu C do bílých krvinek zvyšuje účinnost ničení bakterií a současně podporuje tvorbu protilátek. Vitamín C podporuje v těle také vlastní tvorbu interferonů. Interferon je přírodní bílkovinná látka, která chrání nejen proti virovým infekcím, má ale také celkové ochranné účinky.

Zvýšení odolnosti proti chladu - při pokusech na zvířatech bylo dokázáno, že podáváním vitamínu C se zvyšuje odolnost vůči chladu. To je významné zjištění, když pomyslíme na to, že nemoci z nachlazení jsou zapříčiněny většinou souběhem stresu z chladu a infekce.

Těžké kovy - vitamín C chrání před zátěží těžkými kovy. Vitamín C může vázat určité škodliviny, tím je odstraní z koloběhu látek a organismus je vyloučí. Cigaretový kouř obsahuje vysoký podíl těžkých kovů. Jedním z těchto toxických kovů je olovo. Vitamín C může toto olovo vázat a usnadnit jeho vyloučení.

Stres - stresové situace jsou spojeny s vyšší spotřebou a tím i s vyšší potřebou vitamínu C. To je částečně objasněno zvýšenou tvorbou stresových hormonů, které jsou závislé na vitamínu C.

Při hypovitaminóze (tj. při nedostatku vitamínu C) dochází k poškození krevních kapilár na místě buněčné výstelky, k poškození zubního lůžka, krvácení dásní, špatné hojivosti ran nebo se nedostatek vitaminu C projevuje zvýšenou únavou, slabostí, bolestmi v kostech a povadlou kůží.

Kurděje (skorbut) jsou nemoc člověka způsobená dlouhodobým nedostatkem vitamínu C ve stravě. Dnes už je tato choroba poměrně vzácná, vyskytuje se občas jen ve velmi chudých oblastech tzv. třetího světa. Dříve jí trpěli zejména chudí lidé, obzvláště v zimních měsících, nebo námořníci při dlouhých plavbách. Nemoc se projevuje především krvácením z dásní, pod kůži, do svalů, do nehtových lůžek, vnitřních orgánů, sníženou odolností proti nemocem a poruchou krvetvorby.

Kurděje začaly být akutní u evropských námořníků zejména v 15. století, kdy se začaly podnikat dlouhé výpravy Atlantikem směrem k Americe nebo okolo Afriky. Námořníci i pasažéři byli po měsíce odkázáni na dietu skládající se ze sušeného hovězího masa a sucharů a nemoc je houfně kosila. Snaha lékařů o zkrocení a likvidaci nemoci dlouho nepřinášela výsledky. Teprve skotský lékař James Lind publikoval v roce 1772 práci, v níž demonstroval, že denní příděl nápoje, který obsahoval ocet, mořskou vodu a šťávu ze dvou pomerančů a jednoho citrónu, rychle vyléčil i těžký skorbut a umožnil návrat nemocných námořníků do služby již po 6 dnech léčby (objev byl učiněn již v roce 1747).

V roce 1928 objevil maďarský chemik Albert Szent-Györgyi vitamin C, a zjistil, že se hojně vyskytuje v potravinách rostlinného původu. Zajímavé je, že drtivá většina savců si dokáže vitamin C sama vytvářet, člověk představuje v tomto směru velice vzácnou výjimku (spolu s morčetem).

Vitamin C V DATECH

O možnosti chránit se před kurdějemi dietou vědí lékaři od 18. století.

1754 James Lind vydal knihu A Treatise on Scurvy, v níž navrhl citrony jako prevenci proti kurdějím.

1761 Východoindická společnost doporučila používat na svých lodích citrony a pomeranče.

1795 Bylo zavedeno preventivní podávání citronové šťávy na lodích anglického válečného námořnictva.

1907 A. Holst a T. Fröhlich použili při studiu nemoci beri-beri morčata, a ta v důsledku chudé diety dostala kurděje (předtím se soudilo, že kurdějemi může onemocnět pouze člověk).

1911 Kazimir Funk přišel s hypotézou, že příčinou některých závažných chorob může být nedostatek určitých nezbytných stopových látek vitaminů ve výživě. Prvními nemocemi, jejichž příčina byla hledána v avitaminóze, byly xeroftalmie (šeroslepost), beri-beri a kurděje; hypotetické vitaminy byly označeny A, B a C.

1928 Albert von Szent-Györgyi izoloval kyselinu askorbovou z papriky (Nobelovu cenu za to dostal r. 1937.)

1933 Tadeus Reichstein vyřešil chemickou syntézu kyseliny L-askorbové (r. 1950 obdržel Nobelovu cenu za výzkum hormonů kůry nadledvin).

1957 J. J. Burns objasnil biochemickou příčinu, proč člověk, opice a morče (na rozdíl od řady jiných obratlovců) nejsou schopni syntetizovat vitamin C.

60.70. léta 20. stol. I. B. Chaterjee a B. C. Guha prokázali aktivitu gulonolaktonoxidázy v játrech nebo ledvinách většiny suchozemských obratlovců.

1980 Morimitsu Nishikimi imunochemickými metodami prokázal vzájemnou příbuznost žabí, slepičí a králičí gulonolaktonoxidázy.

90. léta 20. stol. M. Nishikimi zmapoval gen pro gulonolaktonoxidázu u potkana, člověka, několika dalších primátů a morčete.

1997 A. Nandi a I. B. Chaterjee srovnávali aktivitu superoxiddismutáz a gulonolaktonoxidázy u ryb, obojživelníků, plazů a savců.

1997 R. Moreau a K. Dabrowski objevili gulonolaktonoxidázu v jeseteru a veslonosovi (Chondrostei, chrupavčité ryby) a r. 1999 také u mořské mihule (rod Petromyzon).