KLASICISMUS A EMPÍR

Typ Referáty
Počet stažení 131
 
Doporučit Zaslat na email Zaslat na email
Stáhni
Vloženo 22.3.2006
Počet stran 3
Velikost 5 KB
Typ souboru Jednoduchý text

Klasicismus a empír

klasicismus, obecně stylové tendence navazující na tzv. klasické umění
(umění starého Řecka a Říma). Úsilí obnovit proti subjektivněji založeným
uměleckým směrům (např. baroko) nadosobní objektivní řád, založený
zejm. na rozumové úvaze;

architektura a výtvarné umění a) renesanční klasicismus; v
Itálii uplatněny klasicistní prvky zejm. v architektuře pozdní renesance
(inspirace císařským Římem); dílo A. Palladia napodobováno na sever od Itálie
ještě v 17. – 18. stol. (Ch. Wren); b) v užším smyslu francouzské malířství
17. stol. (N. Poussin, C. Lorrain); c) umělecký proud 2. pol. 18. stol. a 1.
čtvrtiny 19. stol.; zejm. v architektuře 1780 – 1830 též zv.
neoklasicismus. Reagoval na subjektivismus baroka a rokoka příklonem ke
klasickému umění starého Říma a Řecka. Podnícen vykopávkami v
Herkulaneu a v Pompejích (1748) i teoretickým dílem zejm. J. J. Winckelmana.
Do specifické podoby rozvinut zejm. ve Francii (sloh Ludvíka XVI., empír) a v
Rusku (výstavba Petrohradu). Významní představitelé: architekti J. G.
Soufflot, B. Vignon, K. F. Schinkel, malíři A. R. Mengs, J. L. David, J. A. D.
Ingres, sochaři A. Canova, B. Thorvaldsen, J. -A. Houdon;


David Jacques Louis, * 30. 8. 1748, † 29. 12. 1825, francouzský malíř;
zakladatel francouzského malířského klasicismu. Studoval pařížskou
Akademii, 1774 získal Římskou cenu, v Itálii se seznámil s tvorbou
Correggia, účastnil se Velké francouzské revoluce (člen Konventu), za
restaurace vypovězen a zemřel v Bruselu. Za obraz Andromaché oplakává
smrt Hektorovu se stal řádným členem Akademie. Stejně strnulé a racionálně
komponované jsou i další obrazy 80. let, do značné míry inspirované
antickým sochařstvím (proslavená Přísaha Horatiů; Smrt Sókratova).
Nejvýznamnější díla vznikala za revoluce, jejíž hrdiny a události
zobrazoval (Zavražděný Marat; Umírající Le Peletier; Přísaha
v míčovně), stejně jako později Napoleona, jehož byl přívržencem a
oficiálním portrétistou (mimo jiné Bonaparte při přechodu Alp, Madame
Récamier). Obraz Únos Sabinek s velice komplikovanou kompozicí
dramatického okamžiku (přesto statickou), technicky dokonalou malbou
idealizovaných figurálních typů i ovládáním antických reálií je považován
za vzor klasicismu.


Ingres [engr] Jean Auguste Dominique, * 29. 8. 1780, † 14. 1. 1867,
francouzský malíř a kreslíř; významný představitel pozdního klasicismu.
Ředitel francouzské Akademie v Římě a prezident École Nationale des Beaux-Arts.
Vynikající portrétista a citlivý kolorista, žák J. L. Davida. Tematicky i
formálně ovlivněn antickým uměním. Z díla: Velká odaliska, Francesca
da Rimini a Paolo Malatesta, Turecká lázeň.


empír [ampír], výtvarný styl modifikující klasicismus v období
evropského umění 1800 – 30. Označuje též umění v době prvního císařství
ve Francii a užívá se zejména ve vztahu k architektuře, užitému umění,
módě, ale i v malířství a sochařství. Zjemňuje a činí intimnějším
kult řecké antiky. V architektonice se spojuje se státní autoritou a veřejnými
monumentálními stavbami; je to styl divadel, muzeí, zámků (v Čechách např.
zámek Kačina u Kutné Hory). Významným sochařem A. Canova (spojoval mj.
antické alegorie s Napoleonovými podobiznami), v Čechách zejm. Václav
Prachner. Rozvíjela se funerální plastika. V malířství významný zejm. J.
A. D. Ingres (francouzské žánry a portréty), v Čechách A. Machek. Pěstována
dobová miniatura. Empírové prvky i v krajinářství (K. Postl, A. Mánes) v
návaznosti na typickou krajinnou vedutu. V užitém umění se užívaly vzorníky
dvorních napoleonských architektů (Ch. Percier a P. Fontaine).


Machek Antonín, * 31. 10. 1775, † 18. 11. 1844, český malíř a
litograf; patřil ke generaci zakladatelů novodobého národního umění. Po
soukromém studiu malířství studoval 1798 na vídeňské akademii. Těžiště
tvorby spočívá v portrétním umění; autor empírových a biedermeierovských
podobizen ve stylu střízlivého klasicismu. Ke zvýraznění charakteristických
rysů osobnosti používal atributy naznačující povolání a zájmy portrétovaného.
Z díla: Portrét sochaře J. Malínského.


Prachner Václav, * 19. 9. 1784, † 3. 4. 1832, český sochař; syn a
žák Petra Prachnera. Studoval na pražské Akademii. Autor klasicistní, zejména
náhrobní plastiky, do níž promítl i realistické a lyrizující prvky (náhrobek
biskupa Thuna-Hohensteina a náhrobek hraběnky Valdštejnové). Nejproslulejším
dílem je alegorie Vltavy na fontáně Clam-Gallasova paláce v Praze.


Postl Karel, * 1769, † 15. 3. 1818, český malíř, kreslíř a
grafik; zakladatel krajinářské školy na Akademii výtvarných změní v
Praze. V rané tvorbě vycházel z klasicismu, zajímal se o staré holandské
umění; oblibu žánru uplatňoval i ve vedutách. Později přešel k
idealizované krajině v duchu preromantismu, kterou zachycoval s poetickým půvabem
(Krajina v podvečer, Letní krajina, Čtyři roční doby).
Vytvořil série pohledů z Prahy, Teplic a Karlových Varů.


Mánes Antonín, * 3. 11. 1784, † 23. 7. 1843, český malíř; žák
K. Postla. Otec Josefa Mánesa, Quida Mánesa a Amálie Mánesové. Krajinářská
tvorba se pohybuje na rozhraní klasicismu a romantismu. Citový vztah k české
přírodě a historii vyjádřil v cyklu pohledů na hrady a zámky a ve studiích
krajiny zachycujících proměny atmosféry (Křivoklát v bouři, Jitřní
krajina).

logo horoskopy
logo humor
logo sms
logo nejhry
logo tri65dni
logo tvp
Seminárky, referáty, skripta, mat. otázky Studijní materiály
Seminárky, referáty, skripta, mat. otázky
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Středa 30. 11. 2022 Svátek má Ondřej
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz