Kulturní památky

NÁRODNÍ DIVADLO V PRAZE

Typ

Referáty

Počet stažení

314

Doporučit

Zaslat na email

Stáhni

Vložil	Procházka Michal
Vloženo	20.4.2006
Počet stran	3
Velikost	8 KB
Typ souboru	Jednoduchý text

Národní divadlo v Praze

Divadelní budova postavená v letech 1850 – 81 v novorenesančním slohu podle projektu J. Zítka z darů a sbírek (po požáru v roce 1881 byla obnovena podle návrhu J. Schulze). Na výzdobě se podíleli umělci generace Národního divadla (J. V. Myslbek, A. P. Wagner, B. Schnirch, M. Aleš, F. Ženíšek, V. Brožík, V. Hynais, J. Mařák, J. Tulka, A. Liebscher). V letech 1977 – 83 byla provedena rekonstrukce historické budovy Národního divadla a dostavba moderního areálu s Novou scénou (projekt architekt K. Prager). – Roku 1850 byl založen Sbor pro postavení národního divadla a byla zahájena sbírka peněz na postavení reprezentativní budovy. Základní kámen byl položen 16. 5. 1868; krátce po provizorním otevření 12. 8. 1881 Národní divadlo vyhořelo. Po nových spontánních sbírkách byl slavnostním uvedením opery Libuše od B. Smetany (18. 11. 1883) dovršen zápas o samostatné české divadlo v Praze, zahájený v roce 1848 (K. Havlíček Borovský, J. K. Tyl). – Divadlo bylo řízeno zprvu Družstvem Národního divadla (1881 – 1900), poté Společností Národního divadla (1900 – 19), od roku 1919 bylo pod zemskou správou, v roce 1929 bylo zestátněno. Zakladatelskou úlohu vykonali ředitelé: v letech 1881 – 83 Johan Nepomuk Maýr (1818 – 1888), 1883 – 1900 F. A. Šubert, 1900 – 22 G. Schmoranz. Po roce 1900 pod vedením J. Kvapila (činohra) a K. Kovařovice (opera) se české divadlo stalo součástí evropského moderního divadelního dění. V letech 1920 – 35 uměleckou úroveň Národního divadla určovali šéf činohry K. H. Hilar a šéf opery O. Ostrčil, v letech 1935 – 45 mj. režiséři K. Dostal (1935 – 52), J. Frejka (1930 – 45) a šéf opery V. Talich. Po druhé světové válce k nejvýznamnějším tvůrcům Národního divadla patřili šéf baletu S. Machov, režisér A. Radok, šéf činohry O. Krejča, dirigent J. Krombholc a scénograf Josef Svoboda (od roku 1973 též umělecký šéf Laterny magiky). V uměleckých souborech působili vynikající herci, pěvci, tanečníci, režiséři a dirigenti, z nichž mnozí se stali již za svého života legendami ( E. Destinnová, M. Podvalová, E. Haken, M. Kůra, O. Skálová, Z. Košler, G. Beňačková).

Novorenesance – jedna ze slohových fází historismu 19. stol.; projevovala se zejména v poslední třetině 19. stol. Zásluhou vynikajících architektů (v Německu J. G. von Semper, v českých zemích J. Zítek, J. Schulz, A. Wiehl aj.) překonala obvyklou nepůvodnost historizujících slohů a navazovala na renesanci tvůrčím způsobem. Uplatněna byla zejména při stavbě reprezentačních a kulturních světských budov (divadla, muzea, školy).

Zítek Josef, * 4. 4. 1832, † 2. 8. 1909, český architekt; profesor na německé technice v Praze. Nejvýznamnější český architekt 19. stol. Studoval na polytechnické škole v Praze a ve Vídni a na Akademii v Praze. Ve své tvorbě vycházel z vídeňské novorenesance a severoitalské pozdně renesanční architektury, přičemž projevil smysl pro český výtvarný výraz. Významné stavby: Muzeum ve Výmaru, Národní divadlo (po požáru přenechal opravu budovy Josefu Schulzovi), Rudolfinum v Praze, Mlýnská kolonáda v Karlových Varech. Zabýval se také restaurováním (zámek Bečov u Karlových Varů).

Schulz Josef, * 11. 4. 1840, † 15. 7. 1917, český architekt a restaurátor; profesor na české technice v Praze, člen České akademie věd. Studoval na Akademii ve Vídni a v Itálii. Vycházel z italské a české renesance, ovlivněn vídeňským historismem. Jeho stavby se vyznačují strohostí a přesností. Spolu s J. Zítkem vyhrál soutěž na stavbu Rudolfina v Praze, rekonstruoval požárem zničené Národní divadlo v Praze, ve stavbě Národního muzea upřednostnil reprezentační hledisko před funkčností. Větší smysl pro harmonický účinek projevil při stavbě Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Činný i jako restaurátor (obnovil sgrafita Schwarzenberského paláce v Praze na Hradčanech a zámky Stránov a Vrchlabí).

Prager Karel, * 24. 8. 1923, český architekt; představitel internacionálního architektonického stylu. Přispěl k vývoji montovaných staveb za použití závěsových stěn z lehkých kovů a skla (obytný blok v Ostravě-Porubě, Ústav makromolekulární chemie a přestavba Federálního shromáždění v Praze, poliklinika a nemocnice v Košicích, Nová scéna Národního divadla v Praze aj.).

Laterna magika, divadlo v Praze, založené v roce 1958 jako scéna Národního divadla. Iniciátorem projektu a autorem prvního programu, který měl premiéru na světové výstavě Expo ’58 v Bruselu, byl A. Radok. Do roku 1960 byla Laterna magika experimentální scénou Národního divadla, v letech 1960 – 65 byla zařízením Československého filmu, v letech 1966 – 73 byla součástí Státního divadelního studia, poté do roku 1992 opět scénou Národního divadla, od roku 1992 je samostatný subjekt. Základní inscenační princip Laterny magiky spočívá v kombinaci divadla a filmu, jejichž výrazové prostředky, užité jak v paralelním, tak kontrastním významu a v složitých časoprostorových vztazích, umožňují vyjádřit umělecké sdělení v různých významových rovinách. Ke stěžejním inscenacím patří Hoffmannovy povídky, Variace 66, Kouzelný cirkus, Noční zkouška, Odysseus aj. Profil Laterny magiky ovlivnila řada divadelních a filmových tvůrců (J. Svoboda, E. Schorm, M. Forman, V. Kašlík, L. Ogoun, J. Roháč, M. Kůra, L. Rychman, Z. Liška).

Výzdoba místností královské lóže

Nejdůležitějšími úkoly let 1882 až 83 byly v Národním divadle výzdoba salonu, předsíně královské lóže a nová opona. Volbou malíře pro vlysy s historickými náměty do salonu byl vybrán Václav Brožík, kterému se dostalo uznání již v Paříži zejména za Svatební poselství českého krále Ladislava králi frncouzskému v roce 1878. O jeho mezinárodní slávu se přičinil také jeho tchán Sedlmayer, obchodník s obrazy.
V roce 1882 začal výbor Sboru jednat s Brožíkem ohledně provedení tří vlysových obrazů pro salon královského lóže. 16. 3. 1882 Brožík definitivně přislíbil svoji účast. Brožík v dopise z Francie z Tréportu slibuje dodání skic daného námětu do 4 až 5 týdnů. Nechce však honorář 480 zlatých (10 000 franků), ale 15 000 franků. Výbor 16. 9. nabídku přijal, ale určil lhůtu dodání obrazů do konce června 1883. Když Brožík pracoval na středním vlysu, všiml si, že je příliš dlouhý pro jednu kompozici, a tak 28. 11. navrhl výboru, že jej rozdělí na tři části. Tak by dodal obrazů pět a ne jenom tři. Skici dodal až v únoru 1883 a prosil výbor o rychlé rozhodnutí, aby začátkem března začal a stihl dokončit obrazy do konce května, nebo do začátku června. Brožík ke skicám přiložil dopis o jeho představě kompozice obrazů:
Karel IV. bude zobrazen ve středu a okolo něj osobnosti této doby : Beneš Krabice z Veitmíle, Petrarka, Colla di Renzi, dále Petr Parléř nebo Matyáš z Arrasu. Zobrazeny měly být i hmotné a duchovní obory tehdejší doby : mělnická réva, honba, při níž by chtěl zobrazit Karlovy Vary. Chtěl také zobrazit průmysl a obchod, ale pokud by to výbor považoval za přehnané, nahradil by je duchovenstvem (Tomášem ze Štítného).
V druhém obraze chce zachytit uvedení Přemysla na Vyšehrad a nastolení jeho vlády a v obraze třetím zobrazí Rudolfa II., obklopeného hvězdáři a alchymisty. Pro čtvrtý obraz (mezi okny) navrhl Brožík alegorii dějin českého národa.
4. 7. oznámil výboru, že svou práci dokončil a že pro jednodušší přepravu je stočí na válec. Poslal také náčrt alegorie královské Prahy, kterou si výbor přál. 2. 8. oznamoval Sedlmayer, že posílá do Prahy tři zeťovi obrazy. Brožík sám pak napsal 24. 9. z Trouvillu, když posílal poslední obraz, že žádá o natření obrazu bílkem, aby nabyl své původní barvitosti.
Když se všechny obrazy dostaly na svá místa, “rozebral“ je pak přední kritik Miroslav Tyrš v Národních listech s obvyklou zevrubností. Když prohlédl všechny detaily a dlouze pak rozprávěl o kladech a záporech, došel na konec k takovému to závěru:
„Brožík nenáleží k oněm povrchním koloristům moderním, kteří každý obraz bez ohledu na obsah způsobem stejně skvělým a stejně nepravdivým malují. Časy polomythické, v kterých světlé postavy Libuše a Přemysla na ranním obzoru historické české se objevují, bohatý, různotvárný, ušlechtilý ruch doby karolinské a na konec dvorní život renesanční vyšší snahou mocného jednotlivce nad všední klopotnost povýšený a zároveň abstrakcemi panujících snah mystických jaksi zasmušený – to vše nalezlo v koloritu jednotlivých částí celého cyklu ohlas přiměřený.“
Použitá literatura:

1) Antonín Matějíček, Národní divadlo a jeho výtvarníci, Státní nakladatelství krásné literatury n.p., Praha 1954

2) Encyklopedie Diderot, Data Diderot s.r.o., Praha 2000

Přihlášení

Registrace

Vzhledy:

Pátek 8. 12. 2023 Svátek má Květoslava

Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz Prodávej s Plať-Mobilem.cz



Odesílatel:
Příjemce:
Předmět:
Text zprávy:	Posílám ti odkaz na zajímavý studijní materiál s názvem: Národní divadlo v Praze Najdeš jej na adrese http://studentka.sms.cz/referat/narodni-divadlo-v-praze-1